Homo sapiens před zkouškou umění kreativity i destrukce

Pokrok je nepřehlédnutelný – žijeme déle, jistě lépe, sporně veseleji. Povědomí o Alzheimerově nemoci a demencích zlidovělo, populární jsou kurzy trénování paměti. Paměť je schopnost křehká, neprobádaná a různorodá: okamžitá, krátkodobá, středně- a dlouhodobá, bez zřetelného centra, ve formě miliardových spojení, nejjemnějším způsobem splétaných do neuronových sítí. Je to geniální, ale pozor – existuje i paměť klamná, známá ze soudních přelíčení. Soudcům se prezentují i tzv. konfabulace, které zašívají díru v paměti nebo zveličují osobní zásluhy – viz baron Münchhausen, u nás zvaný Prášil. Mimo to jsme obdařeni schopností lhát – skvělá vymoženost čelního laloku druhu Homo sapiens.

Jednoduše: nic není jednoduché. Vše bylo jednoduché pro ty, kdo v roce 2016 opěvovali brexit. Jejich nadšení nabralo obrátek po Trumpově zvolení: slibované zítřky byly zářně mlhavé, fantaskně předvídaly snad jakési česko-britsko-transatlanticko-čínské spojenectví. Doba je plytká, řeči také, není chvilky, aby někdo něco netvítl – tu systematicky promyšleně, tu blahoslaveným chudým duchem zase mnohý žblebt ujíždí předtím, než jej nervové sítě vůbec adekvátně zpracují. Po prozření před třiceti lety se část obecenstva stala opět supermanipulovatelnou, mnohé se z vědomí pohodlně vytěsnilo, k velké radosti demagogů.

Na rozdíl od našich spoluživočichů má homo schopnosti jak vědomě kreativní, tak i destruktivní – někteří jedinci prakticky výlučně. Řečení osvoboditelé a demontéři se teď přechodně takticky odmlčeli – sebezničující chaos v kuloárech Londýna a Washingtonu je lépe nekomentovat. Před květnovými volbami do europarlamentu se ale bezpochyby znovu vynoří: jedni vedeni ideologickým dogmatismem (opět výlučná schopnost homo), druzí parazitismem, což je způsob přežívání v přírodě notně rozšířený.

U mnoha živočišných příživníků nervové sítě zakrněly, neboť se ukázaly zbytečnými. U druhu Homo sapiens šel vývoj někdy takto, jindy protikladně, náročným kouzelnickým nácvikem. Protilátkou je pravidelný trénink paměti a rozumu – vzpomeňme kriminalitu 90. let, vzpomeňme husákovštinu. Havlův novoroční projev 1990 je obsahem i formou vynikající četbou: „Naše země nevzkvétá...“. Jak výstižné, výstražné a lehce opakovatelné! Volby budou testem srovnávání a úsudku, opět výjimečných homo schopností, často ochotně postoupených jiným.