Za zdí byly další komory
Čeští egyptologové objevili v již známé hrobce pět nových pohřebních šachet
Čeští egyptologové odkryli neznámé části obrovské hrobky objevené už před 160 lety. Ta už je i přístupná veřejnosti. Říká se, že je to nejkrásnější z dosud objevených hrobek z doby egyptské Staré říše. Velmož Ti, jeden z nejvlivnějších mužů té doby, si ji v dnešní poušti na okraji Sakkáry postavil před 4 400 lety a unikátní je díky své velikosti, zachovalosti, malované barevné výzdobě i tím, co vypovídá o samotném majiteli. Ačkoli byla objevená už před 160 lety, ještě před měsícem svět netušil, že její výzkum nebyl nikdy dokončen.
Českým egyptologům, kteří se právě vrátili ze čtyřtýdenní expedice, se povedlo objevit pět dosud neznámých pohřebních šachet, které jsou součástí Tijovy hrobky. „Tři z nich byly nedokončené, jedna z nich vedla do prázdné pohřební komory a jedna do pohřební komory s vykradeným, ale obrovským nádherně vypracovaným vápencovým sarkofágem,“popisuje šéf expedice a ředitel Českého egyptologického ústavu Miroslav Bárta.
Známá část Tijovy hrobky nebyla nikdy detailně zdokumentovaná. Úplně na to nemá odpověď ani Miroslav Bárta: „Občas ale bývá pod svícnem největší tma. Hrobka hned po objevení oslňovala všechny návštěvníky svou výzdobou, takže nikdo nepovažoval za podstatné se zabývat hrobkou jako celkem.“
Úkolu se proto ujali čeští vědci, kteří na práci získali grant od Američanů. Cílem bylo pořídit veškerou vědeckou dokumentaci k hrobce, nafotit ji a po naskenování jednotlivých částí hrobky a výzdoby prvků vytvořit její 3D model. „Fotografickou dokumentaci za pomoci nejmodernější techniky pořídil slavný italský fotograf Sandro Vannini a jeho firma Laboratoriorosso,“říká Miroslav Bárta. Vannini již více než dvacet let pomocí špičkových digitálních technologií dokumentuje archeologické dědictví Egypta. Jeho fotografický archiv faraonských památek patří k největším na světě.
Vedle dokumentace probíhal i archeologický výzkum v západní části Tijovy hrobky, která nebyla nikdy prozkoumaná. Češi odjížděli do Egypta s tím, že v písku odkryjí pohřební komory hodnostářovy manželky a jednoho ze čtyř synů. „Hledali jsme je, ale nepodařilo se spolehlivými doklady potvrdit, kdo byl v těch dvou pohřebních komorách – jedné zcela prázdné a jedné se sarkofágem – pohřben. Je to výzva pro výzkum do další sezony.“
„Šedá eminence“Ti
Výzdoba a písemné důkazy v hrobce nenechávají vědce na pochybách: Ti byl jedním z nejvýznamnějších mužů té doby. Desítky titulů dokumentují, že byl velmi blízkým přítelem panovníka Nyuserrea, měl na starosti jeho stavby po celé zemi, byl správcem královského paláce. Měl osm titulů, které ho označovaly za královského důvěrníka, byl i ten, který se mohl s králem setkávat v Jitřním domě. To bylo místo, kam panovník přicházel jako první poté, co vstal, aby se oblékl a nasnídal. Ti byl i knězem ve slunečních chrámech panovníků Nyuserrea a jeho otce, krále Neferirkarea.
Na podzim objevili čeští egyptologové hrobku hodnostáře Kairese. Dlouhý výčet jeho titulů ukazoval, že i on byl mužem mimořádného postavení. Na srovnání Kairese s Tijem to však nestačí. „Kaires měl hrobku nevelkou, Tij byl výše postavený úředník než Kaires. Velikost Tijovy hrobky se stovkami metrů výzdoby měla ve své době možná jen jednu paralelu, a tou je hrobka vezíra Ptahšepsese. To vše včetně Tijových titulů, které dokumentují jeho postavení prakticky na úrovni vezíra, tedy dnešního premiéra, ukazuje, že to byl výjimečný hodnostář,“říká Bárta.
A právě určitá podobnost Tije a Ptahšepsese a jejich unikátní hrobky byla jedním z mnoha důvodů, proč čeští vědci chtěli zkoumat i Tijův hrobový komplex a o koncesi požádali Egypťany už před třemi lety. Tito muži mají totiž společného ještě něco: „Žili v době, kdy se Egypt kolem roku 2 400 před Kristem ocitl na vrcholu svého vývoje, zároveň se však začaly objevovat první negativní faktory, které kolem roku 2 200 před Kristem tuto civilizaci nakonec přivedly k jejímu prvnímu kolapsu,“vysvětluje Miroslav Bárta. Podle Bárty ji rozložly vnitřní procesy typu nepotismu, působení zájmových skupin, které kontrolovaly ekonomické zdroje státu, narůstající byrokracie, obrovské výdaje státu, ale i nastávající klimatická změna. Proto české vědce Tijova hrobka tolik zajímá. Dokumentuje život starověké společnosti, kdy se poměry v zemi „lámaly“.
Stovky metrů výzdoby
Hrobka připomíná mastabu, ale je větší a má víc místností. Vstupní pasáží se dvěma 4,5 metru vysokými pilíři se vchází na dvůr o rozloze téměř 200 metrů čtverečních. Jeho kaple měří 5 krát 7 metrů. Stěny místností, koridorů a skladů byly zdobeny do výšky několika metrů reliéfy, které jsou dobře dochované. Výjimečné je i to, v jaké kvalitě se dochovaly barvy na stěnách.
Stovky metrů bohatě malované výzdoby ukazují scény ze života starých Egypťanů. „Na symbolické úrovni tím, že byly zobrazeny na stěnách, existovaly i v posmrtném životě majitele hrobky. Vidíme tam přivážení pohřební výbavy na lodích, přinášení obětních darů v procesí nosičů obětin, jsou zde vyobrazeny zemědělské práce, tržní scény, výroba lodí. Je tam ojedinělá scéna výroby soch, detailní scény výroby piva a chleba i úžasný výjev plavby majitele hrobky na papyrovém člunu papyrovou houštinou. To je scéna, která navodila myšlenku znovuzrození na onom světě,“říká vědec. Tijova hrobka se nachází na okraji Sakkáry, kde začíná abúsírská nekropole. Tam čeští egyptologové pracují několik desetiletí.
Přístupná a v novém světle
Zatímco Abúsír je veřejnosti nepřístupná archeologická lokalita střežená policií, do sakkárské Tijovy hrobky se smí. „Každý Čech, který přijede do Egypta, může vidět hrobku a její výzdobu, jež začíná ve výšce jednoho metru a sahá po strop, nasvícenou systémem, který jsme vymýšleli,“dodává Bárta s tím, že jeho tým připraví velkou monografii věnovanou hrobce.