Proč to dělají? Nejspíš jen pro radost

Nohy-ruce-záda! Najdi rytmus! Drž si frekvenci! Dýchej! Nepřepískni začátek! Pozor na krizi kolem tisícovky! Nepropadni jí! Už se ti ji dřív podařilo překonat! Sleduj ostatní lodě, nedovol jim ujet! Kdy zrychlit? Při patnáctistovce? Rozjeď to naplno, zvyšuj frekvenci, silný odraz nohou, pevněji dotáhni a rychleji odhoď ruce! 400 m do konce? Roztoč to! Máš na to! Dojeď toho pět metrů před tebou! Že už nemůžeš? Že trpíš? A co si myslíš, že cítí on? Že je na výletě? Jedem! Zbývá 200 m! Nohy brní, už je ani necítíš, nevadí, neumřeš! Hoď do toho záda! Dýchej a jeď! Jeď! Posledních 10! Naplno! Ještě víc! Víc než kdy jindy! Až do cíle!

Hotovo! Super! Dobrý! Dobrý je to! Zvládnuls to! Zajel sis osobák! Tvrdá zimní příprava se vyplatila!

Vydýchej se! Chce se ti blít? To se ti jen zdá, dýchej, za pár minut budeš oukej! Ne, nelehej si, posaď se na zem, záda proti zdi, nohy natáhni před sebe. Proč? Srdce se hned neuklidní, dosud pumpuje naplno, když dáš hlavu níž, extra krev se ti nahrne do hlavy, můžeš i omdlít. Viděl jsem to na vlastní oči.

Ano, tak je to! Dobrý! Dobrý je to! Gratuluji! Jsi sekáč! Zajels limit a hlavní trenér mládeže to zaznamenal, pozve tě na soustředění. A to jsi ještě kolem Vánoc nevěřil, že to dokážeš.

Na konci každého dílu televizního seriálu Muppet Show mě vždy zaujali dva stařešinové v divadle na balkoně, kteří se ozvali slovy: „Proč to dělají? Hahahaha!“Jako kdyby nestačil humor celé show, ty dvě postavy to musely dovršit po svém. Už je tomu řada let, přesto si na to často vzpomenu. Čistý, originální humor Jima Hensona a jeho následovníků byl mimořádný. (Napadá mě – kdo jednou nahradí tvůrce Járy Cimrmana?)

Na ty dva sarkastické dědky jsem si vzpomněl minulou sobotu ve sportovní hale v Neratovicích při letošním mistrovství ČR ve veslování v hale, když jsem viděl a sám vnitřně prožíval nepředstírané fyzické i mentální utrpení hochů a děvčat, mužů a žen, které několikaminutové brutální tahání za řetěz trenažeru přináší. Proč to dělají? Vhodná otázka.

Tentokrát je v té průpovídce opravdové podivení, ani stopa po humoru. Veslování není žádná pohoda, ať v lodi, nebo na suchu. Kdo si zkusil naplno standardních 2 000 metrů na veslařském trenažéru Concept 2, ten ví, o čem je řeč. A kdo to neví, vědět ani nemusí. Nabyl by totiž přesvědčení, že veslaři jsou totální cvoci.

Proč to dělají? Masochisti prvního řádu. Dřou jako mezci a co za to? Nějaké peníze a pochybná sláva leží na těžce dosažitelném vrcholu, ale co ta veřejnosti neznámá, sedřená masa veslařských hochů a děvčat?

Veslaři vždy byli a dosud jsou zajímavá odnož lidské společnosti. Někteří pokračují v rodinné tradici, jiní náhodou našli své poslání. V Neratovicích se někteří mladí snažili o kvalifikaci na letošní srpnové mistrovství světa juniorů v Tokiu. A jsou mezi nimi i tací, kteří sní o letních olympijských hrách 2020, také v Tokiu.

Jistě řada lidí ví, že máme v Čechách špičkové skifaře Ondřeje Synka a Mirku Topinkovou Knapkovou. Kdo však mimo veslařské kruhy a sportovní reportéry ví, že tu také máme loňského mistra světa ve veslování v hale Jakuba Podrazila, který v americké Alexandrii ujel 2 000 m za 5:44,8 a letos by si rád světové prvenství zopakoval 24. února v Long Beach v Kalifornii? Jakub, celkem normální chalan, to umí i v lodi na vodě.

Mám za sebou třicet let práce trenéra veslařského dorostu v USA i v ČR. A snad už tuším, proč to dělají: pro radost.