Co by se Kim mohl přiučit od Vietnamu
Druhý summit Trump-Kim
HANOJ Zeptáte-li se kteréhokoliv realitního agenta – a amerického prezidenta Donalda Trumpa v první řadě – jaké jsou tři hlavní faktory pro úspěšný prodej nemovitosti, odpověď bude téměř vždy znít: Místo, místo a znovu místo.
Z tohoto pohledu se volba Vietnamu jako dějiště zásadního jednání mezi dlouhodobými protivníky, Spojenými státy a Severní Koreou, jeví jako téměř geniální. Trump, který sice nyní nenabízí další z pověstných věžáků, ale svou vizi prosperující a bezjaderné Severní Koreje, by lepší místo pro misi číslo dvě hledal jen obtížně.
Vietnam by totiž mohl posloužit pro Pchjongjang jako vzor, a to hned dvojnásobně: jako příklad země, která po dlouholetém nepřátelství dokázala se Spojenými státy navázat pragmatické vztahy a kterou transformace ekonomiky nakopla k fascinujícímu ekonomickému růstu. Vietnamský hrubý domácí produkt na hlavu vzrostl od roku 1986 téměř pětkrát. Před reformou země dovážela milion tun rýže ročně, dnes ji s přehledem vyváží.
„Příklad Vietnamu ukazuje, že dva bývalí váleční sokové jsou schopni se usmířit a úspěšně spolupracovat,“říká profesor Vu Minh Khulong ze singapurské národní univerzity.
Samozřejmě záleží na tom, bude-li Kim mít opravdový zájem vydat se „vietnamskou cestou“. Přinejmenším však naznačuje, že ano. To, co spatří, až v úterý dorazí do hostitelské Hanoje, se mu nejspíš bude zamlouvat. Vietnam zbohatl, ale zůstal komunistickým státem. Tamní vládnoucí partaj povolila kapitalismus, ale udržela si absolutní moc. Proti jakémukoli náznaku politické opozice tvrdě a neúprosně zasahuje. Na druhou stranu Vietnamci mohou volně cestovat. Podle indexu svobody tisku ve světě z loňského roku jsou na tom Vietnam a Severní Korea zhruba stejně. Stejně mizerně. Obyvatelé Vietnamu se však nijak zvlášť nebouří, zamlouvá se jim prosperita, kterou zažívají.
Tohle přece musí severokorejského diktátora zaujmout, míní mnozí komentátoři. Stejně jako fakt, že kdyby vládnoucí komunistická partaj neumožnila tržní reformy, neotevřela zemi a nenavázala vztahy se Západem, především se Spojenými státy, o dnešním ekonomickém růstu by si Vietnam mohl nechat jen zdát. Otázkou je, zda by komunistická strana ještě vůbec o něčem rozhodovala.
„Naše zkušenost může prospět“
Vietnam dává najevo zájem pomoci Pchjongjangu s přechodem. „Existují sice značné rozdíly, ale zkušenost Vietnamu s rozvojem soukromého sektoru, lákáním zahraničních investic a hlubší mezinárodní integrací může Severní Koreji prospět,“uvedl pro BBC Le Dang Doanh, někdejší poradce vietnamského premiéra.
Příběh vietnamského úspěchu trvá už dlouho. Není však známo, že by se jím někdejší severokorejští vůdci, dědeček Kim Čong-una Kim Ir-sen nebo jeho otec Kim Čong-il, chtěli vážně inspirovat. Žádný z nich spřátelený Vietnam ani nenavštívil. To současný diktátor Kim Čong-un prokázal, že je vůči změnám přece jen otevřenější. Už loni v dubnu veřejně prohlásil, že Severní Korea se nyní zaměří na zvýšení životní úrovně svých obyvatel.
Zda se to povede, to má Kim ve svých rukách. Tamní ekonomiku zatím srážejí tvrdé sankce. Ty však mohou poměrně rychle skončit – záleží hlavně na tom, zda bude severokorejský režim ochoten jasně a ověřitelně obětovat svůj jaderný arzenál.
Pokud ano, pak je postupné pozvednutí severokorejské ekonomiky ze dna prakticky realitou. Nejen Vietnam, ale zejména jihokorejské, čínské, ale také americké a další investice se do chudé země pohrnou. Časem by se nejspíš ulevilo i ujařmeným Severokorejcům.
Pokud ovšem ne, pak se Kimova představa bude naplňovat velice obtížně. Moudřejší by svět mohl být už po druhém summitu příští týden.