Dlouhé kudrnaté blond? Pro parukáře utopie

Kvalitních vlasů je na světě čím dál méně. Paruky proto v posledních letech zdražují. Nejžádanější jsou ty od plavovlásek.

Aby mohla vzniknout paruka, musí svou hřívu ostříhat minimálně tři lidé. Největší zájem je o blondýny. „Blondýnek je na světě kolem dvou procent a po jejich vlasech je obrovská poptávka. Podle toho se odvíjí i cena. Čím delší a světlejší, tím vzácnější,“popisuje Ivana Hanyšová, majitelka salonu Afroditi, který se zabývá prodlužováním vlasů. „Úplná utopie jsou dlouhé kudrnaté blond,“dodává.

Podle Hanyšové za 50centimetrový culík tmavých vlasů může jeho bývalá majitelka dostat přibližně šest tisíc korun, rozhodující je také gramáž. Plavovlásky dostanou za cop dvakrát tolik.

Přestože rusovlasých je na světě ještě méně, přibližně jedno procento, ceny u výkupu této jedinečnosti neodpovídají. „V Česku nejsou u zákazníků tolik populární. Specifikum je filmový průmysl a ortodoxní Židé,“dodává Hanyšová, která se v oboru pohybuje přes třináct let. Výkupní ceníky zahrnují i vlasy šedivé, které jsou například pro filmové maskéry nenahraditelné, neboť dokážou dramaticky kouzlit s věkem herců.

Copy z Kavkazu

Globální obchod s vlasy je rozsáhlý a neregulovaný, těžko proto odhadnout jeho hodnotu. Může jít až o miliardy dolarů ročně, přičemž ceny v posledních letech výrazně rostou. Například hodnota tmavých ustřižených copů dovážených z Kavkazu stoupla za posledních sedm let v průměru z 950 na 1 600 (přes 36 tisíc korun) dolarů za kilogram.

K největším vývozcům patří Indie. Na jednu paruku se středně dlouhým střihem přijde zhruba 250 gramů vlasů přibližně za devět tisíc korun. Konečná cena paruky je však mnohonásobně vyšší. Vlásenkářky na její výrobě stráví dva až tři týdny. Během výroby ručně provlékají vlas po vlasu takzvanou monturou, vnitřkem paruky, na němž vlasy drží. Cena ručně vyrobených paruk z přírodních vlasů se tak pohybuje od 20 tisíc výše, ty obzvlášť propracované mohou stát i kolem 100 tisíc korun. S využitím strojové techniky, kterou někteří velkovýrobci používají, cena klesá.

Důležitou roli hraje také původ materiálu. Levnější paruky z asijských vlasů nejsou podle odborníků tak kvalitní, dražší středoevropské jsou zase náročnější na výrobu. „Středoevropské vlasy jsou mnohem tenčí a mají tendenci prolézat zpět dovnitř do čepice a cuchat se,“vysvětluje Martina Kůrková, vlásenkářka a majitelka Salonu Kalliope.

Náročnost výroby potvrzuje Eva Charouzová, zakladatelka a majitelka společnosti Hair Union, jednoho z největších tuzemských prodejců vlasových výrobků v Česku. Na paruky z evropských vlasů proto člověk narazí v nabídce jen mála firem. „Výrobci v Asii umějí hrubší asijské vlasy chemicky ztenčit, takže jsou od zdejších jemných vlasů opticky téměř k nerozeznání,“vysvětluje Charouzová, jejíž firma má ve skladu přes šest tisíc paruk.

Převážnou část tvoří paruky z vlasů umělých. Ty se totiž kvůli nižší ceně zhruba od tří tisíc prodávají nejvíce.

„Stejně jako v jiných odvětvích byl v Česku po revoluci boom s parukami. Ženy si je kupovaly pro parádu, byla to módní záležitost. Za tu dobu se trh proměnil. Naprostá většina našich klientů jsou bohužel lidé, kteří vlasy ztratili nebo jim ubyly ze zdravotních důvodů. Nejčastěji jde o onkologické pacienty či lidi trpící alopecií,“uvádí Charouzová, která s parukami obchoduje přes 27 let.

Umělé vydrží rok, pravé i sedm

„Zákaznice často přijdou s tím, že chtějí paruku z pravých vlasů, protože mají pocit, že vypadá lépe. Když pak ale vidí ty umělé, které na pohled od paruk s pravými vlasy samy nerozeznají, změní názor,“vysvětluje Charouzová. Místo jedné paruky z pravých vlasů si tak zákaznice často koupí více paruk umělých.

Kromě výrazně nižší ceny jsou syntetické vlasy lehčí, jednodušší na údržbu a udrží původní tvar účesu. Jejich životnost je však nízká. Vydrží přibližně rok. Paruka z lidských vlasů může majitelce sloužit i sedm a více let.

Kromě výroby paruk v posledních letech sílí trend v prodlužování a zahušťování vlasů. Tenké pramínky cizích loken se připevňují pomocí miniaturních kroužků či jiné techniky na vlasy vlastní. Toto „vylepšení“přitom dávno není záležitostí majetných celebrit. „Naše klientky jsou ženy ze střední vrstvy,“uvádí Hanyšová. První aplikace stojí v průměru od šesti do deseti tisíc. Každé tři měsíce se pak „nastavené“prameny kvůli odrůstání vlasů posouvají, což stojí přibližně tři tisíce korun.

Podle Hanyšové je v Česku povědomí o výkupu a darování vlasů poměrně rozšířené. „Lidé to nedělají jen z ekonomických důvodů. Často zkrátka touží po změně a přitom chtějí, aby se jejich vlasy využily. Například před letními prázdninami zájem o prodej vlasů stoupá. Rodiče k nám chodí ostříhat své dcery před odjezdem na tábor. Jim odpadne starost o dlouhé vlasy, mají střih zdarma a my máme kvalitní vlasy,“uvádí Hanyšová.

Přesto dodává, že vlasů je nedostatek. „Opravdu kvalitních vlasů, které budou lidé ochotni prodat, bude méně a méně. A poptávka žen, které chtějí své vlasy prodloužit či zahustit, celosvětově stoupá,“říká Hanyšová.