Jak očernit „žluté vesty“

Francií nyní cloumá vlna antisemitismu. Ale kdo za ní stojí? Prezident Macron viní hnutí žlutých vest, které mu pije krev, o muslimském antisemitismu se naopak taktně mlčí.

Na vznik hnutí žlutých vest v polovině loňského listopadu reagoval francouzský prezident Emmanuel Macron nejprve siláckými gesty. Ta ale demonstranty jen více popudila, proto prezident rychle otočil. Pokusil se je uplatit desetimiliardovým sociálním milodarem, ale ústupky přišly pozdě a protestujícím nestačily. A tak vláda spustila očerňovací kampaň.

31. ledna pozval Macron pět vybraných novinářů do Elysejského paláce. Během posezení při čaji a makronkách je poučil o tom, že „žluté vesty jsou infiltrovány 40 až 50 tisíci ultra-aktivisty“, kteří chtějí zničit státní instituce. Národ se měl od nich dozvědět o tom, že za devadesáti procenty vlivných hnutí na sociálních sítích stojí buď fašisté, levičáci, anebo Rusové.

Pečlivě vybraní novináři prezidentovo zadání splnili a dali jeho spiklenecké teorii prostor v médiích. A ejhle, nestalo se nic. Demonstrace pokračovaly a podpora žlutých vest ve společnosti neklesala. Poté, co je Macron spojil s fašisty, extrémní levicí a Ruskem, již nezbývalo moc možností, jak je dehonestovat. Snad by jim ještě mohl předhodit, že nechtějí platit jeho „ekologickou“daň, a nesou proto vinu na klimatické změně a umírání hmyzu. Ale to by bylo asi tak působivé jako obvinění z kanibalismu. A tak se vláda vytasila s „matkou všech stigmat“, s antisemitismem.

11. února zveřejnil ministr vnitra Christophe Castaner zprávu o tom, že se ve Francii šíří antisemitismus. Antižidovské přečiny prý mezi roky 2017 a 2018 přibyly o 74 procent. Načasování a tón zprávy ministerstva vnitra vyvolávaly dojem, že za dramatický vzestup útoků na Židy mohou žluté vesty. Přímo to vyjádřil Frédéric Potier, koordinátor francouzské vlády v boji proti rasismu. Listu Le Monde řekl, že existuje závislost mezi nárůstem antisemitských přečinů a hnutím žlutých vest.

Při detailnějším pohledu ale čísla zveřejněná ministerstvem vnitra ztrácejí na dramatičnosti. Francouzská Nadace pro historii pronásledování Židů totiž informovala již v listopadu 2018 o zřetelném nárůstu antisemitských přestupků oproti roku 2017. V její zprávě je řeč o meziročním vzestupu o 71 procent. Ale pozor. Tento údaj se vztahuje na období do září roku 2018. Protesty žlutých vest však začaly teprve 17. listopadu 2018. Jestliže tedy ministr vnitra hovořil v únoru 2019 o nárůstu antisemitských útoků o 74 procent, mohl hnutí žlutých vest obvinit nejvýše ze tříprocentního nárůstu.

A co muslimové?

Koncem roku 2017 vysílal německý veřejnoprávní rozhlas pořad o životě židovské diaspory ve Francii. Z něj jsme se dověděli, že tradiční francouzský antisemitismus ze strany extrémní pravice a konzervativních katolíků již hraje pouze zanedbatelnou roli. Na jeho místě se objevily dvě nové tendence. Je to militantní antisemitismus krajní levice a jako skutečná novinka rostoucí muslimský antisemitismus. Nezdá se mi pravděpodobné, že by zrovna ministr vnitra nebyl o tomto vývoji dokonale informován.

Je vůbec nápadné, že se francouzská vládní místa o muslimském antisemitismu vyjadřují jen zdrženlivě. Důvod je jasný. Ve Francii sice žije třetí největší židovská diaspora na světě, ale její podíl na celkovém počtu obyvatelstva je zanedbatelný; trochu více než půl procenta. Ve vysílání německého rozhlasu proto také jasně zaznělo: každý francouzský politik si snadno spočítá, že židovské hlasy jsou pro zvolení méně důležité než muslimské. Ve francouzské politice se proto málo mluví o násilnických muslimech, ale spíše o „mládeži z problémových čtvrtí“, anebo je pachatel rovnou označen za nervově postiženého. To když jde o žluté vesty, vláda si žádné servítky nebere.

Přes všechnu snahu spřátelených médií neměla opepřená statistika ministra Castanera žádoucí odezvu. Až do minulé neděle. V sobotu došlo k útoku na židovského filozofa Alaina Finkielkrauta. Na sociálních sítích koluje video, které ukazuje, jak skupina demonstrujících ve žlutých vestách pořvává na Finkielkrauta „špinavý sionisto“a „vrať se zpět do Tel Avivu“.

Zdá se mi trochu podivné, proč žluté vesty zaútočily právě na něj. Finkielkraut se totiž o jejich hnutí vyjadřoval spíše se sympatiemi. Hovořil o tom, že jsou oběťmi globalizace a šílenství pokroku. Vhodnější cíl by byl publicista Bernard H. Lévy, který celé hnutí kritizoval přesně podle Macronova vkusu. Řekl, že pod žlutými vestami může prosvítat hnědá, protože celé hnutí je antisemitské a xenofobní.

Nechci tvrdit, že slovní inzultace Finkielkrauta byla inscenovaná, ale bylo by snadné, aby kdokoliv vpašoval do davu svoje lidi. Ale dejme tomu, že Finkielkrautovi opravdu nadávali skuteční členové hnutí. Pak nepřehlédněme dvě věci. Jednak je při demonstracích pokřikování běžný jev. Ale hlavně: antisemitská nadávka je něco zcela jiného než vražda tří dětí a učitele v židovské škole v roce 2012 nebo zavraždění čtyř židovských rukojmích v košer supermarketu na předměstí Paříže na začátku osudového roku 2015.

Co říci závěrem? Od počátku hnutí žlutých vest se francouzská vláda snažila především o to, jak je očernit. Po třech měsících se jí to začíná dařit. Úspěch vlády ale není řešení problému. Vznik žlutých vest ukázal, že ve Francii je největší počet lidí, kteří již zchudli do té míry, že jdou v zimě tři měsíce každý týden demonstrovat. Ten, kdo je dočasně umlčí, dosáhne jen toho, že se brzy dostanou do situace, kdy už opravdu nebudou mít co ztratit.

Prezidentu Macronovi již nezbývalo moc možností, jak hnutí žlutých vest dehonestovat.