Škodova kletba u konce. Pomohlo osudové číslo

David Čermák

Vlastně se to ani nemohlo stát jindy. Už když se Milan Škoda ve čtvrtek ráno probudil, tušil, že tohle může být jeho den.

Kalendář ukazoval jedenadvacátý únor a jedenadvacítka má pro útočníka fotbalové Slavie osudový význam.

Ne náhodou ji léta nosí na dresu, už od ligových začátků v Bohemians. Oblíbil si ji dřív, ještě jako kluk, když s kamarády hrával voko bere: karetní hru, která se počítá právě do jedenadvaceti.

Od té doby mu nosila štěstí a náhodně vstupovala do života. Když si koupil první auto, byla ukrytá ve čtyřčíslí na espézetce. Když před rokem do nového vozu investoval znovu, byla na značce zas.

Ve čtvrtek osudové numero zaúřadovalo znovu a předznamenalo velký Škodův večer. Blonďatý čahoun dvěma góly pomohl k nečekanému vítězství 4:1 v Genku, které znamenalo přesvědčivý postup do osmifinále Evropské ligy. A prolomil hned několik bariér. Od začátku srpna, kdy se trefil proti Mladé Boleslavi, čekal na gól ze hry: v závěru podzimu se v lize dvakrát trefil z penalty, jinak nic. Půl roku!

I trenér Jindřich Trpišovský si po úvodním zápase s Genkem, ve kterém Škoda trefil tyčku a neproměnil další velké možnosti, posteskl: „Milana snad někdo zaklel.“

V Belgii kletba naštěstí pro slávisty přestala působit a Škoda zároveň ukončil i další sérii: dlouhé čekání na první gól v Evropské lize.

V minulé sezoně byl náhradníkem, a když už dostal pořádnou šanci v rozhodujícím boji s kazašskou Astanou, po čtvrthodině odkulhal se zraněným tříslem.

V probíhajícím ročníku ho zase nejdřív zbrzdilo další zranění, naskočil až do posledních tří utkání ve skupině a s páskou na rukávu vedl tým i do zápasů s Genkem. Góly se mu ale vyhýbaly, až ve druhém poločase odvety chuť.

Čímž zároveň sebral náboje skupince skeptiků, která tvrdila, že ve třiatřiceti už nemá Slavii co dát.

Kouč Trpišovský dobře ví, že v něm dál má oporu na hřišti i v kabině, kde má Škoda velké slovo. Z hráčů do pole je nejstarší, otřískaný 275 ligovými zápasy i osmnácti starty v reprezentaci.

Jde příkladem a nereptá, i když se ne pokaždé vejde do sestavy. Dá si říct – když mu trenér rozumně vysvětlí, proč dostane přednost jiný typ útočníka, vezme v klidu roli náhradníka.

Ve čtvrtek ukázal, že i velké zápasy, ve kterých jde o vše, jsou pořád pro něj. Góly byly odměnou za srdnatý výkon: na hřišti se vydal, napadal, rval se o každý míč. Tak zhurta, že jednou v zápalu boje si spravil

Postup řadím vysoko. Na celý tým i fanoušky jsem strašně pyšný.

Milan Škoda po zápase v Genku

ostře dojel skluzem gólmana Vukovice a musel se omlouvat.

Na faul za žlutou kartu se brzo zapomene, zato dvě gólové hlavičky zůstanou v paměti. I díky nim se Slavia může těšit v osmifinále na další výzvu, španělskou Sevillu.

Na průlom v Evropě se načekala, stejně jako Škoda. Ještě ve dvaceti kopal divizi v Manětíně, pak v Bohemians i ve Slavii pendloval mezi středem obrany a útokem. Vydřel si reprezentaci, pásku, úspěchy.

„Tenhle řadím vysoko. Vážím si toho, jsem strašně pyšnej,“hřálo ho po utkání. „Na kluky, na fanoušky, na realizační tým. Je skvělé, jak jsme to všichni zvládli.“