Zvířata vítána: léčivý vliv mají i šneci či hadi
Pražské nemocnice si mnohdy zvou celý zvěřinec. Kontakt se zvířaty má podle odborníků pozitivní vliv na psychiku.
PRAHA Fenka retrívra Fanynka vyskočí na postel a spokojeně se usadí u pacientky v lůžkové části neurologie. „Nevadí vám pejsek?“optá se Lenka Procházková, psycholožka, které tato „psí doktorka“pomáhá v Nemocnici na Bulovce. Mladá žena jí hned začne vyprávět, že má sama pejska, takže jí přítomnost chlupatého terapeuta nevadí.
Fanynka v nemocnici působí při terapiích už pět let a stala se tehdy prvním psem, který v české nemocnici působí na „plný úvazek“. V létě půjde do zaslouženého psího důchodu. V současné době už do nemocnice dochází jen jednou týdně.
Velmi oblíbená je například na neurologii. „Tam ji paní doktorka volala k pacientům po cévní mozkové příhodě, kteří jsou často apatičtí a najednou se nemohou domluvit s okolím v důsledku onemocnění. A pes na ně reaguje, s ním se pomocí posunků domluví,“popisuje Procházková.
Prostředník v komunikaci
Fanynka působí jako nejoblíbenější člen personálu nemocnice a v komunikaci vyniká. Po cestě do canisterapeutické místnosti se u ní zastavují lékařky, zdravotní sestry i pacienti.
„Pes by měl být takovým mostem pro vztah k člověku,“říká Procházková. Nejčastěji pomáhá seniorům. Někteří z nich tráví v nemocnici dlouhou dobu a fenka k nim tak mohla dříve přicházet pravidelně. „Na kontakt se psem navazuji v rozhovoru jako psycholog,“říká Procházková. Ale i když je Fanynka velmi společenská, vše má svou mez. Canisterapie působí na pohled sice jako hra, ale i pro hodné zvíře, jako je Fanynka, není možné vydržet neustále v klidu a být trpělivé.
„Když je tři čtvrtě hodiny na oddělení a navíc potká spoustu zaměstnanců, následně ji vezmu do pracovny, kde má svůj prostor a jsem tam jenom já nebo ji nechám chvilku samotnou,“vypráví Procházková, která se snaží dbát na to, aby psa nepřetěžovala.
Fanynku teď čeká další velký úkol. Zatímco jako štěně si v nemocnici zvykala na všemožné pachy a neustálou přítomnost lidí, nyní se bude muset naučit občas nic nedělat. Nemocnici fenku zapůjčila obecně prospěšná společnost Pomocné tlapky, nicméně v důchodu Fanynka zůstane u psycholožky, kterou zná. U pracovních psů je obvyklé, že zůstávají po skončení služby v rodině, ve které vyrostli a po celou dobu pracovní kariéry žili.
Rozptýlení
Fanynka zdaleka není jediným psem, který ve zdravotních zařízeních vypomáhá, a dokonce není jediným zvířecím druhem. Velký program, v rámci kterého lidem pobyt zpříjemňují zvířata, má Fakultní nemocnice Motol. „Kromě pejsků, kterých máme opravdu hodně, se snažíme jednou za čas udělat zvířátkový den,“popisuje Renata Vejdělková z Dobrovolnického centra FN Motol.
Za pacienty přijdou kromě psů i dobrovolníci se strašilkami, morčaty, africkými šneky, leguány, zakrslými králíky, chameleony nebo dokonce mravenci.
„My se snažíme pacientům pobyt
v Motole zpříjemnit. Když si hrají se zvířátky a hladí je, odpoutají se od nemocničního prostředí a myslí na něco jiného,“říká Vejdělková a dodává, že hlazení pejsků či morčat může být u seniorů určitá forma rehabilitace jemné motoriky.
Nicméně nejčastěji pacientům pomáhají psi, kteří absolvují speciální přípravu. „V loňském roce se zapojilo dvacet dobrovolníků s třiadvaceti psy,“dodává. Na skupinovou terapii tam přicházejí dobrovolníci se psy na konkrétní oddělení jednou týdně či jednou za 14 dnů. Zvířátkové dny se konají jednou za tři až čtyři měsíce.
Terapeutické účinky zvířat využívají i v Thomayerově nemocnici, kam rovněž přicházejí dobrovolníci s domácími mazlíčky. „Nejvíce to jsou psi a kočky, ale měli jsme tu i exotického bodlína, králíka, morče i hada,“říká lékařka Alena Hejlová, která je koordinátorkou dobrovolníků a má na starost i zooterapii.
Ačkoliv zvířata nechodí přímo na terapie, jež ordinuje lékař, mají podle Hejlové i tak pozitivní vliv. „Jejich návštěva má léčivé účinky už v tom, že pacienty pomáhají rozptýlit, ukrátit jim čas, potěšit je, třeba si i vzpomenout na mládí nebo nějaké zážitky, přinášejí tak i psychickou podporu i úlevu,“vysvětluje.