Proč filmové anticeny mají Trump či Klaus

Člověk ví z vlastní zkušenosti, že špatných filmů existuje dost. Dokonce moc. Rozhodně jich vzniká tolik, že třeba při udílení anticen Zlatá malina opravdu není nutné zaplňovat rádoby žertovnou kategorii „nejhorší kombinace na plátně“vítěznou dvojicí ve složení „Donald Trump a jeho udržování vlastní malosti v dokumentu Fahrenheit 11/9 “.

Jistě, ideální svět by se neměl rýpat v nejhorších výplodech, nýbrž kochat se naopak těmi nejlepšími, tedy čerstvými nositeli Oscarů. Ale jednak se z letošních rozdrobených trofejí těžko vyčte, kdo vlastně kraloval, jednak trocha škodolibého negativismu patří k lidské přirozenosti.

Proč ne, má to svou logiku. Kde se vzývá nebe, nesmí chybět peklo, i na závodní dráze někdo dobíhá poslední, zatímco vítězný borec už se fotí s vavřínovým věncem. Pojmenovat obě strany mince je v pořádku – pokud se dodržují pravidla.

Ovšem jestliže u nejlepších filmů zahlodá občas pochybnost, zda se pomyslná medaile neuděluje spíše za jediný správný světonázor než za profesní kvality, z takzvaných anticen už zakuklená averze přímo křičí. A nejen v Americe, i Zlatý citron vyhlašovaný Českým filmovým a televizním svazem dostal jako první Václav Klaus za „nepřehlédnutelnou nepodporu české kinematografie“.

Nenašel se snad v oné hanebně vyhladovělé národní tvorbě roku 2012 křiklavější adept na kyselou poctu? Jistěže jich bylo dost, nad seznamem tehdejších propadáků se až sliny sbíhají. Jenže nelichotivá trofej se pohodlněji rozdává mimo vlastní řady: zaprvé to méně bolí, zadruhé se to veřejnosti efektněji prodává.

I když je to holý nesmysl. Tak například Trump sklidil Zlatou malinu mimo jiné jako „nejhorší herec roku“. Přitom nehrál cizí roli, nýbrž sám za sebe vystupoval ve dvou dokumentech, a byť jej porotci zahrnuli mezi profesionály, nejhorší komediant asi taky nebude, protože jinak by sotva vyhrál volby.

Utěšit Trumpa může, že nebyl ani první, ani poslední. Zlatou malinu už dostali z politiků mimo jiné George W. Bush, Condoleezza Riceová či Donald Rumsfeld. Ale taky uznávaní muzikanti jako Madonna a Stevie Wonder nebo obdobně proslulí režiséři George Lucas a James Cameron.

Jinými slovy, anticeny nepotřebují na stupínek hanby nutně postavit vždy toho nejslabšího, ale pokud možno nejslavnějšího: aby se o nich hodně mluvilo.

Jakkoli se tváří odbornicky, poroty anticen mají tendenci rozkročit se nad tvůrčím světem šířeji než všechny filmové akademie a tepat zlořády podle vlastních sympatií. Tak se Zlatý citron dostal k radním Českého rozhlasu, k senátorovi Janu Velebovi nebo k Poslanecké sněmovně „za dlouholetou a navzdory slibům každoročně se opakující neprůhlednou, stranickou podobu volby mediálních rad“. To muselo ranit!

Kdo by si pálil prsty s obyčejnými špatným uměním, když za nejhorší herečku ve vedlejší roli lze statečně vyhlásit Trumpovu poradkyni Kellyanne Conwayovou. Stačí si vzpomenout, jak ztroskotal pokus českých kritiků založit obdobu Zlatých malin – Plyšového lva. Poprvé se vyhlásil roku 1993, poté se pozvolna odsouval z hlavního programu Českých lvů na nominační večer a posléze jen na tiskovou konferenci, až byl definitivně zrušen; naposledy jej v roce 2007 dostal film se symbolickým názvem Poslední plavky. Za svou existenci stihli „Plyšáci“vyznamenat ještě první tři Kameňáky, ale čtvrtý, ačkoli z celé série nejhorší, už vyšel naprázdno.

Jistě je mu to líto. Ovšem výrobci braku musí pochopit, že současné filmové anticeny mají na starosti daleko důležitější věci.