Výchova hokejistů v Čechách
Drsný faul Martina Erata vyvolal bouři vášní NHL takřka vymýtila rvačky, soustavně potírá brutální hity. Tato důslednost extralize chybí. Dočkalův návrat Sparťanský lékař zahájil léčbu
Když se roztočí kolo spravedlnosti, nikdo neví, na jaký trest šipka ukáže... Jízlivé rýpnutí vytýkající strážcům kázně nahodilost při posuzování hokejových prohřešků se – nikoliv poprvé – objevilo minulý týden na webové stránce kanadského časopisu The Hockey News.
Též v zámoří se horlivě diskutuje o dodatečných sankcích za „zločiny“spáchané mezi mantinely. Naposledy se rozebíralo Gudasovo seknutí do Kučerovovy přilby či McDavidův zásah ramenem do Leddyho hlavy (oba vyfasovali dvouzápasový distanc).
Není snadné roztřídit rozličné životní situace do jasně označených šuplíků, což se přirozeně týká i půtek mezi obrněnci na ledě. Jenže zatímco NHL dlouhodobě mění hru nastavením pravidel a trestáním jejich porušení, v extralize se podobná soustavnost vypozorovat nedá.
Čerstvým důkazem budiž případ brněnského veterána Erata, jenž v pátek brutálně zboural karlovarského rivala Havránka. Předseda disciplinární komise Ujčík jej o víkendu odsoudil k zákazu startu v šesti partiích, což za daných okolností (oběť ve zranitelném postavení po odehrání puku, viník zvýšil rychlost a napřímil se s jasným záměrem jej trefit do hlavy) kdekdo považuje spíš za pokárání.
Vždyť v NHL se za likvidační ataky srovnatelného typu vynášejí pádnější tresty. Erat se přesto včera odvolal, jelikož Havránkova zranění údajně nejsou tak vážná, jak se zdálo, a žádá milosrdnější ortel.
Je zvláštní, že se Ujčík v sazbě za zásah do hlavy a krku (pět až deset utkání) původně přiklonil k její dolní Případ Erat hranici, byť „přihlédl ke zvlášť nebezpečnému a bezohlednému způsobu vedení zákroku“. Jeho ráz zjevně přebila skutečnost, že Erat není považován za recidivistu. Matoucí jsou i další fakta. Za podobný hit na Koloucha z Olomouce měl v lednu zlínský Okál zastavenou činnost jen na tři mače, načež kouč jeho mužstva Martin Hamrlík pronesl: „Hráči k sobě musejí mít respekt, takové chování v našem týmu nechceme.“
Eratův trest, bude-li potvrzen, se stane v extralize nejvyšším od října 2016, kdy sparťan Ružička praštil holí do hlavy Vantucha z Liberce.
Vražení zezadu na hrazení od havířovského Sikory, po němž kladenský Jágr loni dlouho marodil, bylo v českých krajích prohlášeno za čistý zákrok, třebaže v NHL by bylo považováno za jasný faul.
Není snadné se v těch výrocích vyznat. Vyplývá z nich, jaká sankce by byla přiměřená pro Erata? Ne.
Chybí logická spojitost, jasný metr a zřetelný vzkaz: „Nezajímá nás, co se dřív smělo. Neplatí pravěké řeči, že si oběť za újmu může sama. V moderním hokeji se klade důraz na rychlost a šikovnost, není v něm místo pro brutalitu. Hlavní je zdraví hráčů, není žádoucí, aby hvězdy ležely ve špitále a po kariéře trpěly s následky otřesů mozku.“
Přesně tak uvažuje NHL. Řády nastavila tak, aby z arén téměř zmizely rvačky. Borci vědí, že kdysi tak obdivované hity jsou teď zakázané, tak se jich vyvarují – stejně jako hrozivých kolizí u mantinelu.
Že se z hokeje vytrácí někdejší chlapskost? Možná. Ale kdo baží po surovostech, nechť sleduje MMA.
NHL v novém století rázně udává trendy. Cíleně mění podívanou, kterou nabízí svým fanouškům. Její disciplinárka se nazývá Oddělení hráčské bezpečnosti, o niž se opravdu stará. Extraliga takovou vizi postrádá, hokejisty nevede, nevychovává. I proto nikdo v branži neví, jak se daný případ (teď ten Eratův) vyvrbí. V Česku – ne v NHL – se točí nevyzpytatelné kolo (ne)spravedlnosti.