Za odboj zaplatil životem
Skromný fyzik Václav Dolejšek odmítl Nobelovu cenu, v červnu získá v Ládví pomník
Jan Bohata
LADVÍ Pozoruhodného, leč poněkud pozapomenutého fyzika světového formátu Václava Dolejška připomene pomník. Ten vzniká v areálu Akademie věd ČR na Mazance v Ládví, odhalen by měl být v létě.
Badatel, jehož doménou se stala experimentální fyzika, měl také pozoruhodný životní osud. Měl šanci stát se prvním československým vědcem vyznamenaným Nobelovou cenou. Za války se jako přesvědčený vlastenec zapojil do odboje, což ho krátce před osvobozením v roce 1945 stálo život.
Památník výrazné osobnosti české vědy vzniká za pomoci veřejné sbírky, na kontě se sešly desítky tisíc korun. „První práce již započaly. Byly položeny základy pro podestu a ukotven hlavní stěžeň, na který budou upevněny pohyblivé skruže. Tato část bude dominantou parku v areálu Akademie,“představila práce Markéta Růžičková z Akademie věd ČR (AV ČR).
Hotovo podle předpokladů bude v červnu. Tvůrcem pomníku se stal sochař František Svátek, jehož díla jsou vystavována nejen v Česku, ale také v Itálii nebo Japonsku. Ve svém díle se věnuje hydrokinetice a tématu pohybu obecně, což symbolizuje i jeho vítězný návrh. „Dílo přináší do prostoru parku pohyb a neustálou změnu,“charakterizovala monument výběrová komise.
„Dolejškovy zásluhy o rozvoj naší experimentální fyziky a o její poválečný rozmach jsou zásadní,“charakterizoval jeho dílo fyzik Miroslav Rozsíval. Rodinným původem měl Václav Dolejšek k fyzice daleko, otec působil v zajištěné, solidní pozici úředníka Pražské městské spořitelny. Matka zemřela, když chlapci bylo sedm let.
K přírodním vědám měl blízko už při studiu na gymnáziu v Křemencově ulici na Novém Městě. Šlo o znamenitou vzdělávací instituci. Na takzvané „Křemencárně“studovala řada význačných tuzemských osobností, například architekti Kamil Roškot či Karel Honzík, spisovatelé Vladislav Vančura i Adolf Hoffmeister, anebo herec Jan Werich.
Z fronty k sérii N
Dolejšek na gymnáziu sklidil úspěch například pracemi „Myšlenkový vývoj přírodních věd“a „O barevné fotografii“. Rok po maturitě, v létě 1915, zasáhla do Dolejškova života 1. světová válka.
Musel rukovat, nejprve v hodnosti jednoročního dobrovolníka, později poručíka. Vojenské putování ho přivedlo až do Makedonie. Navzdory tomu dostudoval fyziku a matematiku, v roce 1922 získal stáž na švédské univerzitě v Lundu u profesora Manne Siegbahna. Jednalo se o nejvýznamnějšího experta v oboru rentgenové spektroskopie.
„Ve Švédsku dosáhl Dolejšek světového úspěchu objevem série N rentgenových spekter prvků uran, thorium a bismut,“uvádí historici. Tím se zařadil do světové špičky. Siegbahn se roku 1924 dočkal Nobelovy ceny za fyziku, nominaci chtěl rozšířit na Dolejška. „Devětadvacetiletý badatel ze skromnosti odmítl,“vysvětlují historici.
Místo sebe navrhl přítele Jaroslava Heyrovského. Zakladatel polarografie si ale na cenu musel počkat do roku 1959. „Experimentální poznatky, na nichž dnešní názor budujeme, zůstanou. Naše názory se doplní a změní na základě nových poznatků. Představit si, jaké technické využití z našich poznatků vyplyne, je úkolem několika desetiletí příštích,“uvedl tehdy Dolejšek.
Z laboratoře do odboje
Osudy vědce působícího v ústavu Fyzikální chemie anebo Spektroskopickém ústavu poznamenala německá okupace v březnu 1939 a listopadové uzavření vysokých škol. Už při první velké razii s krycím názvem Gitter (Mříže) v polovině března 1939 gestapo zatklo Dolejškova kolegu Josefa Chudobu. Rasové perzekuci neunikl jeho žák Jindřich Klein, který zahynul v koncentračním táboře.
Dolejšek se zapojil do odboje, spolupracoval s organizací ÚVOD (Ústřední vedení odboje domácího). Pomáhal s konstrukcí a provozem vysílačky sloužící ke kontaktu mezi londýnským vedením odboje a Prahou. V říjnu 1944 vědce zatkli úředníci z referátu IV. 1 b pražské řídící služebny gestapa, bojující proti nekomunistické rezistenci. Dolejška internovali v Terezíně, kde počátkem roku 1945 zemřel na úplavici ve věku nedožitých padesáti let.