Někdy neprojedeme. A táhnem hadici 400 metrů

Hasič pražské centrály v Sokolské ulici Martin Jelínek pracuje jako řidič hasičských aut tři roky. „Už jako osmiletý jsem byl u dobrovolných hasičů v Praze, kde jsem sportoval,“říká, proč si tuto profesi vybral.

Jak jste se k této pozici dostal?

Protože mám řidičák na nákladní auta a celkově kladný vztah k technice a autům, tak jsem si vybral specializaci strojníka u hasičů. Občas vyjíždím i jako hasič, ale protože máme málo řidičů, tak z 80 procent dělám funkci strojníka.

Jak vypadá obvyklá služba?

Na autě bývám pět směn, které jsou rozprostřené na čtrnáct dní, poté se vystřídáme. Směny máme čtyřiadvacetihodinové a po nich následují vždy dva dny volna.

Jaké další úkoly má strojník kromě řízení?

Ráno mi přidělí auto a musím ho zkontrolovat. Projdu vše od světel a pneumatik po stav nádrží vody. Kontroluji i další technické prostředky, které hasiči používají při výjezdu – třeba čerpadla, odsavače kouře, vodní paprsek Cobra a motorové pily. Obhlídka trvá přibližně 40 minut. Na starosti mám také obsluhu čerpadla při zásahu.

Co dělá při výcviku na řidiče hasičů zájemcům největší problémy?

Nejvíce lidí odpadne při psychotestech, ale hodně mladých lidí neprojde ani fyzickými testy.

Hasičské auto má kolem osmnácti tun, jak se s takovým strojem v Praze jezdí?

Když jsem nastoupil, tak mi kolegové dokola opakovali větu: „Jeď tak, abys tam dojel.“Kdyby nás zastavila banální autonehoda, tak to znamená další zdržení, takže musíme jezdit svižně, ale bezpečně. Nejezdíme dálky jako v jiných krajích, na centrále máme průměrný dojezd jen do čtyř kilometrů a na takovou vzdálenost nejde nahnat mnoho času.

Co je pro hasiče v ulicích Prahy největší problém?

Několikrát se stalo, že jsme museli zastavit dále od požáru kvůli špatně zaparkovanému autu. Nemáme oprávnění ho přesunovat, takže musíme hadici natáhnout k místu, kde hoří, třebas až 400 metrů. Výjezd nám komplikuje i množství uzavírek. Na ně se musíme dopředu připravit a vypracovat náhradní trasy.