Jediná dieta, která opravdu zabírá, je láska
Metráček po francouzsku – tak by se mohla jmenovat kniha Mikaëla Olliviera (1968) z produkce nakladatelství Baobab. Jmenuje se ale jinak: Život k sežrání. A vychází v češtině už podruhé. Proč? Jednoduše proto, že je to skvěle napsaná próza (nejen) pro mládež na víc než nadčasové a dost zneklidňující téma: obezita puberťáků.
Benovi je patnáct a váží přes devadesát kilo. Studuje gympl a v jeho světě má hlavní místo jídlo. Až vyroste, chce si otevřít v Bretani hotýlek, kde by hostům dopřával slast, kterou dopřává sobě – vařil jim to nejlepší. Tloušťka je pro něj však momentálně handicap: je mu trapně při zkoušení kalhot v krámě, stydí se koupat v bazénu, nesnáší tělocvik v trenkách.
Není divu: okolí si ho v lepším případě dobírá, v tom horším ho pak rovnou vyřazuje ze společnosti. Pár spojenců však má: jednak matku, jednak strýce-tlouštíka, jednak krásnou spolužačku Claire. Právě ta mu přes různé vztahové peripetie nakonec nastaví zrcadlo. Finále je jak z telenovely: Ben pozná, že „jediná dieta, která funguje, je láska“.
Ale Ollivierova kniha jde taky do hloubky. Je totiž napsaná jako deník, jako monolog hlavního hrdiny. Ben má docela bohatý duševní život a je schopen sebereflexe, a tedy humoru. Někdy pěkně ostrého. Třeba když odpálkuje přiblblého trenéra, který se mu vysmívá, že se stydí za „své slabiny“, tedy špeky: „Pokud jde o slabiny,“opáčí Ben, „co byste říkal vy, kdyby vás nutili procházet se s odkrytým mozkem?“
Skvělé tělo není všechno
A próza dává odpověď i na základní otázku, proč je hrdina takový nekonečný žrout. Klíčem jsou rozlady v rodině, Benova emocionální frustrace a nejistota, podtržená rozbouřenými hormony puberťáka. Jak z toho ven, mu pak neporadí doktoři, odpověď najde v sobě.
Novela Život k sežrání je sice určena čtenářům, kteří jsou staří jako Ben, ale počte si v ní s gustem i dospělý. Jde totiž o ilustraci modelového příběhu s romantickým kořenem. Ben stojí proti světu, který vzývá štíhlou linii. A často dost bezohledně. Ollivierova knížka říká, že skvělé tělo není všechno – že člověka dělají hlavně naplněné emoce a správně používaný rozum.