Jak se rozplynul sen
Johannes Bö ukázal, že není robot, ale chybující člověk
Byla to krutá ironie osudu. Už dva roky vyhlašuje Johannes Bö, jak je odhodlán ukončit vládu Martina Fourcada ve Světovém poháru a konečně mu sebrat velký glóbus. Jenže v neděli, kdy padly poslední teoretické překážky a Bö se definitivně stal celkovým vítězem Světového poháru, se z toho ani trochu radovat nedokázal. Vlastně to ani nevěděl.
Stále byl na sebe rozzlobený za selhání, které ho v závěru stíhacího závodu připravilo v Östersundu o titul mistra světa (MS je součástí SP), když mu oznámili: „Vyhrál jste Světový pohár. Dnešní druhé místo vám stačí.“
„A je to oficiální? Hmm. To je vážně velká věc,“reagoval, byť mimika jeho obličeje jakýmkoliv euforickým myšlenkám nenasvědčovala. Vzápětí přiznal: „Mám dost smíšené pocity. Jsem samozřejmě hrdý na glóbus, byl mým dlouhodobým cílem, ale... dneska ke mně přišel ve špatný den.“
Přišel v den, kdy Johannes Bö všem ukázal, že je jen člověk.
Kdy norský deník Sunnmorsposten o jeho poslední položce napsal: „Totallkolaps.“
Kdy si přivezl minutový náskok na závěrečnou stojku, ale třikrát minul, a když poté projížděl cílem „až“druhý za Ukrajincem Pidručným, odplivl si.
Na začátku tohoto šampionátu rezonovala Östersundem otázka: „Stane se Johannes Bö prvním biatlonistou historie, který získá na jediném mistrovství světa šest zlatých medailí?“
Tak skvělý letos byl. Třináct pohárových klání vyhrál. Zatímco Martin Fourcade, po sedm dlouhých zim neohrožený vládce poháru, těžce hledal ztracenou formu, jeho 25letý norský vyzyvatel exceloval.
Pět titulů mistryně světa už získala Laura Dahlmeierová v Hochfilzenu 2017, ale o šesté zlato ji tehdy připravila Gabriela Koukalová. Čtyřikrát zlatí na jednom šampionátu byli kdysi Björndalen, Fourcade, Svendsen, Neunerová, Bergerová.
Šestkrát dosud nikdo. A Johannes Bö si naplánoval ve Švédsku právě šest startů, jen nově zavedený sprint dvojic mínil vynechat.
„Fyzicky na šest zlatých rozhodně má,“říkal před prvním závodem Michal Krčmář. „Přesto nevěřím, že je skutečně udělá. Podmínky jsou v Östersundu proměnlivé, potřebujete i trochu štěstí, abyste se s nimi úspěšně poprali. V některém z těch šesti závodů si i on smůlu vybere.“
Zlý den pro rodinu
Bö zahájil zlatem ze smíšené štafety, v sobotu přidal triumf ve sprintu. „I když jeden terč mine, ztrátu si zase doběhne,“glosoval Tomáš Krupčík jeho vítězný sobotní souboj s Rusem Loginovem. Ve švédské televizi tehdy zaznělo: „Pronajal si snad Johannes Bö toto mistrovství jen pro sebe?“
Chválili jej, že letos závodí taktičtěji a chytřeji, že už není bláznivým jankem jako dřív.
Jedním slovem, že dozrál. Ve skutečnosti v pohodě nebyl. „Od pohárových kol v Americe se i v tréninku trápím se střelbou. Už nedokážu střílet stejně bezstarostně a přesně jako v úvodu sezony,“přiznal dodatečně.
Zdálo se, že navzdory tomu bude má náskok v čele SP na Rusa Loginova. Nemůže být předstižen. závěr stíhacího závodu jeho spanilou jízdou, tak suverénně, daleko přede všemi mu vládl. Tři chyby na čtvrté položce vše změnily.
Co se tam stalo? Měl problémy se zbraní? S větrem?
„Ne. Jen jsem nebyl dost dobrý. Udělal jsem naprosto nemyslitelné chyby,“odvětil.
Kouč českých mužů Zdeněk Vítek jeho selhání sledoval na střelnici z bezprostřední blízkosti. „Neřekl bych, že Johannes tu položku odflákl, takoví závodníci jako on rány neflákají,“usoudil. „Možná mu ale jednu ránu odfoukl vítr a pak nad těmi dalšími začal příliš přemýšlet. I mistr tesař se utne.“
Michal Krčmář poukázal, že závěrečnou položku poryvy ovlivňovaly. „Střílelo se složitěji. Být bezvětří, Johannes by trojku nedal.“Aby špatných zpráv nebylo málo, i Johannesův starší bratr Tarjei minul při této stojce poslední ránu. Jinak by se patrně aspoň Tarjei utkal s Pidručným o zlato. „Pro naši rodinu to byla dvojnásob zlá střelba,“říkal Johannes. „Kdyby vyhrál Tarjei, můj kolaps by mě tolik nebolel.“ a jedno stříbro má zatím Johannes Bö z MS 2019.
Byl to však 27letý Dmytro Pidručnyj, kdo sáhl po titulu. Biatlonista, jenž nikdy předtím nedosáhl na stupně vítězů Světového poháru. Jeho slovenský kouč Juraj Sanitra posílal za triumf poděkování do nebes a šokovaný Ukrajinec říkal: „Nedokážu uvěřit, že jsem zlato sebral takové hvězdě, jakou je Johannes. Poslední kolo bylo šílené. Pořád jsem si myslel, že mě dojede.“Patnáctisekundovou ztrátu po výjezdu ze střelnice ani Johannes Bö zlikvidovat nedokázal. Na tiskové konferenci se Nor kousal do rtů: „To je biatlon. Myslel jsem si, že mám velikou šanci vyhrát, a teď jsem velmi zklamaný. Pidručnyj jel skvěle. Jsem ale rozčilený na sebe za to, jak mi vítězství uteklo. Každý, kdo viděl, jak závod probíhal, mé naštvání pochopí. Udělal jsem hrozné chyby.“Teprve když dostal otázku, jak se z neděle vzpamatuje, poprvé se usmál a řekl: „Doufám, že po takovém výsledku budu velmi rozzlobeným a ještě více odhodlaným mužem v dalších závodech.“Vyznění toho nedělního označil Andreas Stabrun Smith, dlouholetý komentátor norské televize NRK, za „největší biatlonové překvapení za dlouhá léta“. Johannes Bö v něm prokázal, že není robotem na vítězství, nýbrž tvorem omylným. SP v sezoně vyhrál. Jeden mu chybí do vyrovnání rekordu.
Vítěz: Nevěřím