„Měl jsem pušku i náboje“

Narukoval dva týdny před obsazením ČSR. Tehdy jednadvacetiletý strojní obuvník Václav Zlý do té doby pracoval u firmy Baťa ve Zlíně a s vojenskou službou se teprve seznamoval. Podle všeho je posledním žijícím pamětníkem bitvy o Czajánkova kasárna v Místku 14. března 1939. „Rodiče bydleli v sousedních Palkovicích, kde byla střelba slyšet. Báli se o mne,“vypráví Zlý, který loni v srpnu oslavil sto let.

Jak na ten den vzpomínáte?

U brány do kasáren stál vrátný a od Místku se přiřítili němečtí vojáci. Něco chtěli, ale on zavřel bránu a pak se začalo střílet.

Vy jste ale prý nestřílel, proč?

Protože stříleli jen ti, kteří měli službu a byli ve vyšších patrech budovy a viděli do ulice. My ostatní jsme byli v přízemí. Měl jsem však u sebe pušku i náboje, kdyby bylo potřeba. Pak si pamatuji, že někdo křičel, abychom zastavili palbu, a posádka kapitulovala.

Co se dělo potom?

Obsadili nás, odvedli na náměstí, kde jsme museli počkat, až v kasárnách zabaví zbraně. Teprve pak nás pustili zpátky. Tenkrát to byl teprve začátek, takže nás nezatkli, přestože na německé straně byli nějací padlí. U nás ne. Po třech týdnech posádku rozpustili a já jsem se vrátil do Zlína.

Potkal jste se později po válce s někdejšími spolubojovníky?

Znal jsem jednoho z velitelů, protože se přátelil s mým strýcem. A pak jsme se s dalšími viděli v roce 1989, kdy jsme si ve Frýdku-Místku připomínali padesáté výročí této přestřelky. Ale bylo to v duchu komunismu, takže jeden tehdejší major si to třeba pamatoval jinak než já. (fuk)