Ukřižování Klause juniora

V ODS vrcholí dlouhodobý střet mezi Petrem Fialou a Václavem Klausem mladším. Pod hloupou záminkou jedné přepálené metafory. Najde strana sílu střelit se do vlastního spánku?

Už před třiceti lety americký právník Mike Godwin zformuloval tzv. Godwinův zákon (fakticky spíše aforismus): „Pravděpodobnost, že se v diskusi objeví porovnání s Hitlerem či nacisty, se s růstem délky diskuse blíží jistotě.“I poslanec ODS Václav Klaus junior, muž tradičně razantních názorů i výroků, se chytil. Ne přímo na Hitlera, ale na Židy a koncentráky.

Během sněmovní debaty o problematickém zákonu GDPR, tedy nařízení o ochraně osobních údajů, se historickou paralelou opřel do chabé suverenity českého parlamentu, spočívající už víceméně v potvrzování evropských norem. Kdyby použil třeba příměr s někdejším Českým zemským sněmem a vídeňskou Říšskou radou, jistě by to nenarušilo zívání kolegů v sále. On ale vstoupil na minové pole a zvolil metaforu s židovským výborem, schvalujícím transporty vlastních lidí.

Metafora zbytečná, hloupá a v Klausově případě až překvapivá, protože je to právě on, kdo bývá z tábora politické korektnosti nezřídka častován přívlastky z tohoto historického období. Stokrát se může hájit, že příměr o židovském výboru byl sice přepálený, ale věcně odpovídající – věci už se daly do pohybu. Klaus junior je u mnoha politiků včetně kolegů z vlastní partaje dost neoblíben, takže se strhla až hysterická vlna kritiky, zdaleka neodpovídající toxicitě jeho výroku.

Na kritiku odpověděl omluvou předseda ODS Petr Fiala a následně inicioval výzvu své sněmovní frakce, aby z ní Klaus odešel. Ten to nemá v úmyslu, takže stojíme před střetem, zda ODS svého aktuálně asi nejviditelnějšího člena vyhodí z poslaneckého klubu i ze stranických řad.

Podpora z kulturáků

Co je vůbec tak fascinujícího na jednom poslanci a řadovém členovi pražské ODS, který aktuálně disponuje jedinou – a nijak závratnou – funkcí předsedy školského výboru Sněmovny, že už dlouho hýbe partají a nezřídka i celým veřejným prostorem? Je to syn otce-zakladatele, ale to už dnes vzhledem k chladným vztahům Klause seniora se současným vedením ODS moc neznamená.

Odpověď je asi docela jednoduchá: geny se nezapřou, Klaus junior v mnohém připomíná Klause seniora, tedy někdejšího Klause z 90. let. Svým tahem na branku, schopností zaujmout a polarizovat posluchače, formulovat razantní stanoviska, občas záměrně provokovat, převést sebesložitější problém na střet pravice s levicí nebo svobody s nesvobodou. A vysvětlit ho tak, že mu rozumí i tisíce čtenářů jeho populárního sloupku na serveru Novinky.

Co ho spojuje s otcem (a bohužel s nemnoha současnými politiky), je také aktivita. Když dnes navštívíte nějaké menší město a míjíte plakátovací plochu, pak vedle vitrínek KSČM a KDU-ČSL se zjevně rok neobměněným obsahem představuje jediný kontakt s celostátní politikou plakátek, zvoucí do místního kulturáku na besedu s Václavem Klausem mladším na téma Inkluze a budoucnost českého školství. Úplně stejně vyhrával v 90. letech volby Klaus senior – zajel do poslední vesnice, potřásl si rukou s lidmi a vysvětloval jim své názory. Kdo jiný to dnes dělá? Snad Zeman a Babiš – a také u nich to spolehlivě funguje.

Není vůbec jisté, jestli by Klaus junior mohl někdy vést nějakou politickou stranu, možná je na to až příliš polarizující a konfliktní osobnost. Ale paradoxně ztělesňuje mnohé, co dnes jeho ODS chybí.

Strana po průšvihu v roce 2013 a 8 procentech ve volbách pod novým předsedou Petrem Fialou vystoupala ve volbách 2017 na 11 procent. Teď za další rok a půl, skoro v polovině volebního období, osciluje mezi 11 a 15 procenty, tedy je na třetině až polovině podpory hnutí ANO. A ve všech průzkumech už ji porážejí druzí Piráti. Strana stagnuje, pod aktuálním vedením nadchne málokoho. Díky vlídnému politickému kurzu ji sice vzali na milost městští liberálové, ale nakonec stejně dají přednost atraktivnějším Pirátům.

Zkuste se na ulici lidí zeptat, kdo tvoří současné vedení ODS. Anebo koho vůbec z této strany znají. Předsedu Fialu po sedmi letech v politice skoro pětina lidí ještě nezaregistrovala, jeho pravou ruku Alexandru Udženiju dvě pětiny. O dalších ani nemluvě. A co teprve se lidí zeptat, co dnes ODS v politice chce a prosazuje?

Klaus šel do posledních parlamentních voleb jako trojka pražské kandidátky. Jméno je samozřejmě bonus, ale k němu přidal pověst školského experta a kampaň si poctivě odchodil – někoho naštval, jiného zaujal. Dostal 22 614 preferenčních hlasů, druhý nejvyšší počet v zemi, vklínil se mezi těžké váhy Babiše a Schwarzenberga. Po roce a půl bitev o inkluzi, EU nebo misi v Afghánistánu má teď jistě víc odpůrců, ale dost možná i víc stoupenců.

Když se Klaus junior před třemi lety vrátil do ODS, chvíli to vypadalo na zajímavý tandem: vlídný šéf Fiala a rafan Klaus. Pak začaly spory a střety a Klaus se stal vlastně jediným, kdo by mohl Fialu v partaji ohrozit. Od té doby se čekalo, kdy to praskne.

Teď si špičky ODS berou za záminku jednu hloupou metaforu z časů, o nichž se nežertuje. Přitom nic šokujícího ve straně, jejíž předsedové běžně mluvili o osvětimské lži, Grosstapu či noci dlouhých nožů.

I sám Fiala srovnával Babiše s Hitlerem, za jeho zpochybňování role parlamentu...

Bude zajímavé sledovat, jestli dnešní mdlá ODS najde alespoň sílu Klause ze svých řad nekompromisně vyhodit – a pak už bez koule na noze stoupat ke světlým zítřkům.

Klaus je asi až příliš polarizující osobnost. Ale ztělesňuje mnohé, co dnes jeho ODS chybí.