Rakouská bližší košile
Češi pracující v zemi našich jižních sousedů platí rakouské odvody, ale jejich děti dostávají české přídavky. To je jednotná EU?
Volně cestovat po EU bez hraničních kontrol a jen s občanským průkazem patří k největším přínosům evropské integrace. Vidina jednotného trhu s více než půlmilionem spotřebitelů vždy představovala lákadlo pro země, které se rozhodovaly k Unii připojit. Vždyť i Češi, kteří vstoupili v roce 2004, přiznávají, že možnost pracovat a podnikat kdekoliv v Unii považují za největší výhody členství v pořád ještě osmadvacetičlenném klubu. Nyní se však zdá, že tyto základní hodnoty, o které se EU opírá, jsou v ohrožení.
Evropa je rozdělená a vidět je to v mnoha oblastech. Mohou za to některé ekonomicky silnější země, které moc rychle zapomněly na dlouho vytvářená a respektovaná pravidla. Kvůli obavě z levnější konkurence z východní části Unie, kam spadá i Česko, znervózněly a místo toho, aby pomáhaly odstraňovat přetrvávající bariéry na společném trhu, začaly si znovu opevňovat trhy vlastní. Ocitli jsme se tak v situaci, kdy země ve východní Evropě bojují za zachování základních hodnot a principů EU, zatímco západní státy, ve snaze chránit samy sebe, společný volný trh zpochybňují.
Nejčerstvějším příkladem je nový rakouský zákon, který upravuje vyplácení přídavků na děti. Změny zasáhnou především cizince, kteří sice v Rakousku pracují, své rodiny však nechali doma. Týkat se to bude také Čechů a rozhodně nepůjde o několik případů. Statistiky hovoří o tom, že v případě Česka jde asi o 9 500 dětí, jejichž rodiče musí kvůli nové legislativě počítat se štíhlejším rodinným rozpočtem.
Jak je to možné? I přesto, že do místního systému sociálního zabezpečení budou čeští pracovníci platit i nadále stejné odvody jako rakouští kolegové, změní se výše přídavků na děti. Nově se totiž bude vypočítávat podle výše, která se vyplácí v zemi trvalého bydliště dítěte, v tomto případě v ČR, kde je však mnohem nižší. Tedy stejné povinnosti, ale jiná práva. To je něco, s čím nelze v moderní Evropě souhlasit.
Je potřeba se ozvat a ukázat, že i my jsme plnoprávným členem EU, jehož občané mají svá práva. Máme v tom silného zastánce, kterým je Evropská komise. Ani podle ní nesmějí v Unii existovat dvě kategorie občanů a dětí. Rakousku nyní běží dvouměsíční lhůta, která vyprší na konci března a v níž se má země k celé situaci vyjádřit. Pokud odpověď nebude uspokojivá, řízení může skončit pro Vídeň sankcemi.
To však nějakou dobu potrvá a mezitím vzniknou škody, jejichž následky půjde jen těžko odstranit a pocítíme je všichni. Chování Rakouska není pouze diskriminační, ale i vysoce nebezpečné. Zbytečně totiž posiluje antievropské nálady a vhání vodu na mlýn těm, kdo se rozhodli v evropském projektu vidět jen to špatné. Kritika je v řadě oblastí na místě a Unie ji potřebuje více než cokoliv jiného, musí však být konstruktivní a nabízet jiná řešení. Bez toho se nikam neposuneme. Nevím, jestli si to rakouská vláda uvědomuje, ale při nejbližší příležitosti bychom jí to měli připomenout. Příště by mohlo být už pozdě.