S penězi pomohla i loterie
NOVÉ MĚSTO Zrod a fungování jedné z nejproslulejších humanitárních organizací, Červeného kříže, byly v nové republice před sto lety spjaty se slavnými osobnostmi. Podílela se na nich dcera prvního prezidenta nového státu i slovutní lékaři. Jeho vznik představuje výstava Praha ve službách Československého červeného kříže, kterou připravilo Muzeum hlavního města Prahy (MHlMP).
Expozice v hlavní budově muzea na Novém Městě shrnuje 70 let působení Československého červeného kříže od jeho vzniku v roce 1919. „Návštěvníkům představujeme humanitární činnost Červeného kříže, ale i jeho politickou angažovanost v proměnách času, a to pomocí souboru fotografií, plakátů, letáků ze sbírek Muzea hl. m. Prahy a obrazového materiálu i dobových periodik,“uvedla Olga Šámalová, náměstkyně ředitelky MHlMP. Expozice představí také význačné osobnosti spjaté s Červeným křížem. „Mezi ně náleží například Alice Masaryková, dcera Tomáše G. Masaryka, lékař Rudolf Jedlička, choť ministra zahraničí a prezidenta Edvarda Beneše Hana a mnozí další,“řekla Martina Hoffmanová, tisková mluvčí MHlMP.
Opati, rabín i městský fyzik
Historie bohulibé organizace je však starší než existence republiky. Vlastenecký pomocný spolek pro Království české své stanovy přijal již roku 1868, pár let po vzniku Mezinárodního červeného kříže. Historie Československého červeného kříže se začala psát v Obecním domě v zimě 1919. V Hlavním stanu, řídícím výboru, se sešlo 24 význačných osobností, mezi které vedle Alice Masarykové, Hany Benešové a Rudolfa Jedličky patřila také spisovatelka Růžena Svobodová, opati klášterů, vrchní rabín, ředitelé bank či pražský městský fyzik (dnes bychom řekli hygienik). Instituce startovala ve skromných poměrech, nejprve v pracovně své předsedkyně Alice Masarykové. Důležité byly také peníze pro provoz.
„Červenému kříži, kterýž brzy po převratu zahájil svou činnost bez jakýchkoli prostředků, připadly hned od počátku jeho působení velmi značné úkoly, a to jak rázu vojenského, tak civilního,“uvedl v roce 1919 ministr financí a správce ministerstva výživy lidu agrárník Kuneš Sontág.
Organizace měla značné náklady hned po svém vzniku například při pomoci armádě ve válce s Maďarskem, anebo při zřizování zdravotní služby na Slovensku. Vojáci dostávali balíčky s prádlem a základními hygienickými potřebami. Tyto akce si vyžádaly náklady takřka 17 milionů korun. Před 100 lety Národní shromáždění umožnilo organizaci uspořádat loterii a vydat emisi milionu losů po 25 Kč. Ministerstvo financí také pro financování Červeného kříže uvolnilo roku 1919 dotaci dva miliony korun.
Ve 20. letech Červený kříž prováděl řadu akcí. Pražská centrála tehdy například darovala léčiva, éter a obvazový materiál pro nemocnice za takřka tři miliony korun. Obdobnou hodnotu měla pomoc poskytnutá Spolku ochrany matek a kojenců, jíž bylo přiděleno šatstvo, prádlo a kondenzované mléko. Na válkou zbídačelé Podkarpatské Rusi v nejvýchodnějším cípu Československa Červený kříž rozjel též provoz 60 kuchyní, které nakrmily 10 tisíc dětí.
„Do své občanské péče zahrnul cizí příslušníky, hlavně ženy a děti ruských příslušníků, které se ocitly bez prostředků v Praze,“bilancovala
v Poslanecké sněmovně v roce 1921 Alice Masaryková. Ruské uprchlíky Červený kříž ubytovával ve středisku v Motole.
Pomáhal také slovenským vystěhovalcům, kteří přes Prahu mířili do německých a francouzských přístavů na lodní linky do USA. „Slovenští vystěhovalci na pražských nádražích a ulicích často celé týdny bědně čekávali na jízdní lístky a cestovní průkazy,“upozorňoval tehdy novinář Karel Ladislav Kukla. V Libni pro migranty Červený kříž vybudoval takzvanou přechodní stanici, kam dirigoval lékaře a ošetřovatelku. Podobná instituce fungovala také na Pohořelci. Tou prošlo denně až 600 osob.
„Prostřednictvím svého zajateckého oddílu pátral po nezvěstných a zajatcích, přičemž zjistil přes 40 tisíc zvěstných a 14 tisíc případů úmrtí,“uvedl historik Josef Fučík.
Dramatické chvíle Červený kříž prožíval i na sklonku první republiky. Po mnichovské kapitulaci a odtržení pohraničí pomáhal Čechům, Židům i německým antifašistům, hledajícím bezpečí v metropoli. Provizorní ubytování lidé nalezli například v Baxově domovině, útulku ve vinohradské Gröbově vile, Státní vystěhovalecké stanici v Nových Vysočanech, na strahovském stadionu, v Lidovém domě v Hybernské, ve školách, penzionech i soukromých domech.
Dramatické chvíle prožíval Červený kříž za okupace. Mezi dobrovolné ošetřovatelky Červeného kříže patřila například i Marie Moravcová, „teta“parašutistů. Doma na Žižkově skrývala výsadkáře, kteří 27. května 1942 provedli atentát na Reinharda Heydricha. Při zatýkání gestapem roku 1942 Marie Moravcová spáchala sebevraždu.