Právo na vstup do lesa? Začíná to být iluze

Mysleli jste si, že v téhle zemi máte tradiční právo chodit do lesa, kdykoli se vám zachce. Že procházky lesem, houbaření či sbírání borůvek ke zvyklostem v téhle zemi jaksi neodmyslitelně patří. Že vám to, na rozdíl od mnoha jiných zemí, výslovně zaručuje dokonce i zákon.

To jste se ovšem velice mýlili.

V tomtéž zákoně, podle kterého máte na volný vstup do lesů právo, je totiž napsáno, kdo a za jakých okolností vám to může zakázat.

A v téhle zemi můžete vzít jed na to, že pokud někdo pravomoc nařizovat či zakazovat dostane, bude ji využívat, dokud se mu úřední razítko nerozpadne v ruce.

Soudě podle počtu zákazů vstupu do českých lesů, oprávněným zakazovačům je každá záminka dobrá.

Zákaz vstupu do lesa se vyhlašuje, když je příliš sucho.

Vyhlašuje se v případě, že je příliš mnoho sněhu.

Vyhlašuje se, aby měla zvířata klid. Vyhlašuje se, aby měli myslivci klid na střílení těch zvířat.

Vyhlašuje se, když se lesy prožene vítr. A teď se dokonce uvažuje o tom, že se zákaz vstupu do lesů vyhlásí proto, že se v nich vyskytuje brouk.

Jak dnes MF DNES píše v článku o dvě stránky dříve, lesníci uvažují o vyhlášení plošných zákazů vstupu kvůli kůrovcové kalamitě. Sežrané a uschlé smrky totiž dřevorubci nestačí pokácet a odvézt, takže teoreticky hrozí, že by mohly na někoho spadnout.

Sucho se ovšem netýká jen smrků, dodávají lesáci. Čekají nás další suché roky, v lesích bude usychat všechno. Co je suché, to je křehké. Může se to zlomit a na někoho spadnout. A to nikdo nechce. Co to řeší? Ano, zákaz.

Povšimněme si, že důvody pro to, aby lidé do lesů nechodili, se dělí do dvou zřetelných skupin. Podle té první návštěvníci škodí lesu. Mohou ho zapálit, plaší zvěř, hlučí.

Podle té druhé je naopak les příliš nebezpečný pro návštěvníky. Padají tam stromy, střílí se tam z pušek. Blížící se plošný a dlouhodobý zákaz vstupu do lesa kvůli kůrovci a chronickému suchu patří právě do téhle druhé skupiny.

Starost vlastníků lesů o naše bezpečí je dojemná. Což myslíme sarkasticky. Pravděpodobnost, že se na vás zřítí strom, je nesmírně malá. A to i v polomech či v lese plném kůrovcových souší. Proto je zjevné, že péče o bezpečí návštěvníků je i v tomhle případě především záminka, jak lidi z lesa vystrnadit.

Sluší se podotknout, že roli hraje i oprávněná snaha majitelů lesů chránit si takříkajíc vlastní zadek. I u nás už se totiž staly případy, kdy na někoho v lese spadl strom a vlastník lesa platil odškodné. Podle soudu neměl strom dostatečně zabezpečený.

Soudu se nelze divit, že použil tento čistě právní pohled. Je to však pohled dosti absurdní. V Česku jsou zhruba dvě miliardy stromů. Představa, že vlastníci lesů mají přesný přehled o tom, který z nich není v úplně nejlepší kondici a mohl by případně spadnout, je absurdní.

Zejména tehdy, pokud se všichni tváří, že les je především příroda a nikoli pouhá fabrika na dřevo kombinovaná se zvěřinovým masokombinátem.

V posledních letech se o lesních pravidlech mluví stále častěji. Všechny ty návrhy zákonů a novelizací zpravidla možnosti, kdy lze vstup do lesa zakázat, rozšiřují.

To je špatně. Má to být naopak. Právo na vstup do lesa neořezávat. I za cenu toho, že pohyb v lese by byl opravdu důsledně na vlastní nebezpečí.

Abychom se nedožili toho, že do lesa se nebude smět už vůbec.