Sídliště se stavěla pro mladé rodiny
Seriál 30 let svobody Jak se proměnila sídliště a jejich obyvatelé
„Ještě je třeba připomenout, že socialistické hospodářství neumělo příliš udržovat a modernizovat původní bytový fond. Výstavba sídlišť byla z tehdejšího pohledu jediná cesta k vyššímu kvalitativnímu standardu,“dodává Červinka. Městští plánovači proto uvažovali i o demolici celých částí původních čtvrtí a jejich nahrazení paneláky.
Z mladých rodičů jsou senioři
To, jak se na sídliště lidé stěhovali, ovlivňuje složení jejich obyvatel i nyní. „Zjednodušeně se dá říci, že sídliště stárnou společně se svými obyvateli,“říká Červinka. To potvrzuje na příkladu Prahy 11, kde leží sídliště Jižní Město, také ředitel Sociologického ústavu Akademie věd Tomáš Kostelecký. „Od 80. let obyvatelstvo Prahy 11 výrazně zestárlo, takže dnes je už v průměru starší než obyvatelé většiny ostatních pražských městských částí,“říká.
Stárnutí obyvatel sídlišť je dáno i privatizací bytů v panelových domech, která začala v 90. letech. „Privatizace přispěla k tomu, že lidé bydlící na sídlištích v bytech v osobním či družstevním vlastnictví, lépe odolali tlaku na změnu bydliště a mohli si v průběhu času vytvořit silnější vztah přináležení k místu, kde bydlí,“vysvětluje sociolog Petr Gibas. Na sídlištích zjednodušeně řečeno zůstávají ti, kteří se tam těsně po výstavbě nastěhovali.
Sídlištní celky se proto stávají lokalitami s vůbec nejstarší věkovou strukturou v Praze. Například na sídlištích Opatov, Háje, Ďáblice nebo Bohnice podíl seniorů starších pětašedesáti let dosahuje téměř třiceti procent.
Výjimkou je v tomto ohledu Jihozápadní Město v Praze 13. Tam se dostavba původně naplánovaného sídliště protáhla až do 90. let, na což rychle navázal další rozvoj povzbuzený výstavbou metra. „Také v posledních deseti letech jsou sídliště na území Prahy 13 průběžně doplňována novou výstavbou. Jejich obyvatelé ještě nedorostli seniorského věku a zároveň přicházeli průběžně noví obyvatelé. Z tohoto pohledu je toto sídliště mezi většími pražskými sídlišti nejmladší,“uvádí Červinka.
Zeleň přibývala až časem
Největší množství panelových domů v Praze přibylo v 70. a 80. letech. Například v polovině 70. let se stavělo i více než deset tisíc bytů ročně. Právě tehdy vznikla klasická velká sídliště. Vedle Jižního Města například také Jihozápadní Město nebo Ďáblice. Rychlost výstavby zároveň odpovídala tehdejšímu režimu. Tvůrci sídlišť se nemuseli ohlížet na vlastnické vztahy ani na procesy povolování výstavby, jaké jsou běžné v současnosti.
Během třiceti let od revoluce se postupně proměnila i podoba pražských sídlišť a především množství a kvalita občanské vybavenosti. Ta totiž těsně po výstavbě nebyla valná. Typickým příkladem je již zmiňované Jižní Město, budované od roku 1971 až do roku 1988. Podle původního návrhu v něm měla být bohatá skladba bytových domů a dalších staveb. Nakonec se ale postavilo jen to nejnutnější a občanská vybavenost, úpravy povrchů a zeleň se řešily se zpožděním a ve velmi redukované formě. „V některých případech už nebylo sídliště dokončeno jako celek včetně objektů vybavenosti. Příkladem je okolí stanice metra Opatov, které se nepodařilo dotvořit dodnes,“říká Červinka.