Objev chrámu Ramesse II.
Měli své bohy, ale nepopírali jiné
Každé větší město ve starém Egyptě mělo vlastní kult, tedy často i vlastní mytologii a bohy. „Úkolem faraona, který ve státě bohy a jejich moc zastupoval, bylo všechny tyto lokální tradice zastřešovat. Pokud tedy král v nějakém městě nechal vystavět chrám, pak se více méně předpokládalo, aby udržel náboženskou a politickou rovnováhu, že podpoří stavbou chrámu i jiná božstva v opačné části země,“říká egyptolog a expert na staroegyptské náboženství Jiří Janák.
Proč měl tak silný král, jakým Ramesse II. byl, potřebu posilovat tímto způsobem svou pozici ve společnosti?
Panovníci v době Nové říše úzce spolupracovali s vojenskými, náboženskými i úřednickými elitami, aby jejich schopnostmi podepřeli svou autoritu. Jenomže tím si vlastně pod sebou symbolicky „podřezávali větev“královského majestátu, protože tyto elity postupně vyzdvihovali téměř na svou úroveň, a vytvářeli si tak konkurenci. Jednou za čas jim tedy král v tomto závodě o postavení potřeboval uskočit. A protože na rozdíl od nich byl zástupcem bohů na zemi, mohl to udělat například tím, že zdůrazní právě tuto naprosto neporušitelnou vazbu mezi královským úřadem a bohy. Na tu za normálních okolností nedosáhnou ani velekněží, ani generálové, ani ministři. Proto v této době často vznikají chrámy jako ten Ramessův v Abúsíru, které mají podtrhnout jedinečné postavení, výjimečnou zodpovědnost a božskou roli ● – těsně pod písečným povrchem objevili čeští egyptologové v Abúsíru nedaleko Káhiry a Gízy chrám Ramesse II., panovníka 19. dynastie.
● – vědci chrám odkryli v celé jeho velikosti a teprve pak svůj objev zveřejnili. Chrám má rozměry 32 krát 51 metrů.
● V jeho okolí jsou další, dosud neprozkoumané
nejspíš půjde o stavby, které tvořily zázemí chrámu. Obyčejný pohřeb egyptského panovníka, jimiž král vyniká i nad superelitou.
Akceptovala města bohy z jiných oblastí, nebo pro ně existoval jen ten jejich?
I když různé egyptské lokální tradice tvrdily, že právě jejich bůh byl tím jediným stvořitelem, nepopíraly, že v jiném městě to může být jinak. Vidím v tom jakousi federální strukturu, kdy města se v rámci státu vzájemně nepřou o autoritu. Je jasné, že když žijete v určitém městě, posloucháte především boha, který je uctívaný právě tam. Jinde to bude zase jiný bůh. Ale je také jasné, že s růstem významu města roste i význam jeho bohů. Proto státnímu panteonu dominovali Amon, Re a Ptah, tedy bohové tří nejmocnějších měst Egypta.