Prezidentka Čaputová. Ne carevna

Až skončí oslavy, voliči budou od hlavy státu čekat více konfrontace. Na druhé straně má i úkol oslovit příznivce Kotleby a Harabina.

Když před pěti lety vyhrál Andrej Kiska prezidentské volby, hodně se mluvilo o naději. Na změnu, na nový styl politiky, na světlé zítřky. Kiska tehdy získal přes 1,3 milionu hlasů, o 400 tisíc více než Robert Fico. Volit přišla více než polovina lidí, slušná účast.

Když se po pěti letech ohlédneme zpět, není jisté, zda ta změna měla vypadat takto. Například v parlamentu sedí Marian Kotleba, v prvním kole voleb skončil jako třetí Štefan Harabin (a kdo ví, jaký by byl jeho výsledek, kdyby nekandidoval Kotleba). Netvrdím, že je to odpovědnost Andreje Kisky a jeho stylu vedení prezidentského úřadu. Jen upozorňuji na to, že osoba prezidenta automaticky představuje signál celospolečenské změny. Navzdory ohňostrojům radosti bychom na to neměli zapomínat.

Ano, Zuzana Čaputová vyhrála nezpochybnitelně. Náskok 300 tisíc hlasů před Marošem Šefčovičem, zisk přes 58 procent. Zjevně reprezentovala to, co většina lidí, kteří k volbám přišli, chtěla. Když však mluvíme o změně, očekáváme tedy odlišný styl od politiky Andreje Kisky? Nebo spíše pokračování? Protože změnit směr ve stranické politice není z pozice prezidentky jednoduché. Je hlavou státu s nějakými kompetencemi. Reakce na

Facebooku sice vypadají, že si lidé spíše zvolili carevnu, ale realita je jiná. Vliv a možnosti prezidenta jsou omezené a měnit se to zřejmě nebude.

Ke Kiskovi byli podle průzkumů během jeho mandátu kritičtí zejména voliči opozice. Čekali víc. Možná více konfrontační politiky, ale možná i změny, které realizovat nemohl. Čaputová je v ještě těžší pozici, neboť vítězná euforie je výrazně větší. Jak se vyrovná s tím, že její voliči od ní budou chtít velkou konfrontaci, kterou čekali od Kisky? Ale na druhé straně má úkol, společnost by to dokonce potřebovala, oslovit a dostat na svou stranu i voliče Kotleby a Harabina. Ano, i oni žijí v této zemi, mají volební právo a právě oni mohou strany, které se nám ne zrovna líbí, katapultovat v parlamentních volbách výše.

Neměli bychom zapomenout, že velká část těchto voličů zůstala ve druhém kole prezidentských voleb doma, a podílela se tak na tragicky nízké účasti. Volbám na atraktivitě asi ubral i fakt, že výsledek byl snadno předvídatelný a o víkendu bylo mimořádně pěkné počasí. Ale chceme-li tvrdit, že přichází naděje na velkou společenskou změnu, pak revoluce přicházejí s davem, ne když lidé upřednostní zahrady.

Za rok máme na Slovensku volby parlamentní a ty, jak se nyní jeví, dopadnou zřejmě odlišně. Začal lov na konzervativně-nacionalistické voliče, posiluje to „jiné Slovensko“, které se však tvůrcům veřejného mínění na rozdíl od Čaputové nelíbí. S rizikem velkých zisků na straně extrému. Protože nezapomínejme na to, že parlamentní a prezidentská politika se u nás vyvíjejí trochu odlišně. A Čaputová tak nakonec může být vyvažující prvek vůči extrému. A její vítězství preventivním opatřením, abychom zcela nesklouzli někam, kam nechceme.