Lidé se bojí chorob z ciziny
Infikované klíště si přitom mohou přinést i z výletu v Divoké Šárce, říká lékařka Roháčová
PRAHA Lidé se začínají rozmýšlet, kam pojedou na dovolenou. Z cest si ale mohou přivézt kromě suvenýrů také nepříjemnou nemoc. Nedávno se pacienti z Opavska v Arménii nakazili u nás desítky let vymýcenou brucelózou, protože pili nepasterizované mléko. Někteří cestovatelé se ale bojí až příliš. „Někdy jsou naopak lidé velmi úzkostní a po cestě přicházejí, i když jim nic není, a ptají se, jestli se mají nechat vyšetřit,“vypráví v rozhovoru primářka Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí na Bulovce Hana Roháčová. Nebezpečná mohou být přitom i česká klíšťata.
Říká se, že komáři štípou víc lidi s některými krevními skupinami, je to tak i s klíšťaty?
Ani pro komáry, ani pro klíšťata to neplatí. Ale je známo, že lidé mají různé složení potu nebo vylučují na kůži jiné látky a některé jsou pro klíšťata příjemnější více a jiné méně. Ale v krevních skupinách to není.
Ve Slezské nemocnici v Opavě lékaři nedávno odhalili případ vzácné brucelózy. Stávají se takové případy na Bulovce?
Brucela se objeví zcela výjimečně. Jsou to infekce, které se v Česku už desítky let nevyskytují a importy sem jsou velmi vzácné. V tomto konkrétním případě se pacienti nakazili v Arménii, protože se chovali nerozumně.
A jsou lékaři připravení na takové nemoci? Umějí je diagnostikovat?
Nejdůležitější je epidemiologická anamnéza. To znamená zjištění, kde se člověk pohyboval. Když nemocný člověk lékaři sdělí, že cestoval po Africe nebo Asii, a ten neodhalí u nás běžnou nemoc, na specializovaném pracovišti by už odborníci vědět měli, jaké choroby přenášejí komáři či klíšťata nebo jaké se přenášejí jídlem.
Jaké nejčastější nemoci si sem na Bulovku Češi dovážejí?
Nejčastější jsou průjmová onemocnění, která člověka většinou neohrozí na životě. Občas si cestovatelé přivezou tyfus, zcela výjimečně choleru, dále horečnatá onemocnění, například horečku dengue, která je rozšířená po celém světě, či malárii. Parazitární onemocnění jsou daleko méně častá, ale možná.
Když lidé jezdí do tropických oblastí, řeší, zda brát předem antimalarika. Jaký vy na to máte názor?
Existuje několik metod. Buď si ten člověk vezme antimalarika před cestou, během cesty a po cestě, nebo existuje pohotovostní samoléčba. Když jede člověk na dovolenou na nějaké safari, antimalarika mají význam, protože se člověk zajistí na krátkou dobu. Pokud jede do oblasti s výskytem malárie pracovat na půl roku či déle, doporučuje se vzít si léky až v okamžiku, kdy onemocní.
Já jsem studovala v Brazílii a pamatuji si, že tam dětem na školní výlet do pralesa dávali vitamin B proti komárům. Funguje to, nebo je to mýtus?
Podpoří zdraví dětí tím, že jim dají vitamín B, ale proti komárům to nefunguje.
Teď se mluví o klesající proočkovanosti dětí i o tom, že se Češi neočkují proti nebezpečné klíšťové encefalitidě. Jak je to s očkováním do zahraničí?
V tomto případě jsou obavy lidí větší. My zde máme očkovací centrum, kde se na to ptají. Ale upřímně řečeno, očkovacích vakcín do zahraničí moc není. Záleží na tom, kam člověk cestuje, jak tam bude dlouho a co tam bude dělat. Pokud lidé jedou někam na čtrnáct dní do hotelu k moři a vědí, že nebudou chodit někde po džungli a do nějakých rizikových míst, míra rizika je nižší. Ale pokud tam jedou pracovat nebo na nějaký trek a vědí, že se tam budou pohybovat týdny nebo měsíce, doporučení se liší.
Existují nějaké výzkumy, proč se Češi nechtějí očkovat například proti klíšťové encefalitidě, i když je velmi nebezpečná?
Češi se obecně nechávají očkovat velmi málo jak proti klíšťové encefalitidě, proti chřipce, tak i proti řadě dalších nemocí. Klíšťová encefalitida je velmi těžké onemocnění, které může člověka udělat doživotně invalidním. Nedávno jsem připravovala prezentaci, ve které uvádím případy čtyř mladých lidí, kteří skončili trvale s postižením. Buď ohluchli, nebo jsou na vozíku. Přitom očkování by tomu jednoznačně zabránilo. Lidé se spoléhají na to, že je v Česku vynikající lékařská péče, ale neuvědomují si, že nemáme žádný lék, který by u klíšťové encefalitidy zabránil onemocnění v jeho celé šíři.
Sedm z deseti pacientů mívá po klíšťové encefalitidě trvalé následky, jaké jsou nejčastější?
Pacientů, kteří mají skutečně těžké komplikace, je mezi deseti a dvaceti procenty. Postihne je například porucha sluchu, zraku nebo obrna. V tomto případě následky bývají většinou doživotní. Ale ne vždy jsou problémy tak patrné. Pacienty bolí hlava, jsou nesoustředění, nemohou plně vykonávat svoje zaměstnání, protože mají poruchy koncentrace. To jsou malé příznaky, ale znepříjemňují jim velmi výrazně život. Jeden kolega říká, že pacienti svůj život rozdělují na to, co bylo před klíšťovou encefalitidou, a co po ní.
Máte tady případy lidí, kteří klíšťovou encefalitidu chytli třeba na procházce někde v Divoké Šárce?
Jistě. I v příměstských oblastech se nemoc vyskytuje. Nelze říct, že některé oblasti jsou málo rizikové a některé hodně. I když je pravda, že v některých oblastech jsou klíšťata více nakažená a v některých méně. Ale obecně se virus hodně rozšířil. Například i z Říčan či Šárky si člověk může přinést infikované klíště. A klíšťovou encefalitidou se lze nakazit i z mléka nebo mléčných výrobků, které nejsou nějak ošetřeny. Teď se popisují rodinné výskyty, když lidé konzumují na farmách mléko.
Takže pokud jedeme na farmu a budeme tam pít mléko, musíme ho tepelně upravit?
Jakmile se mléko tepelně upraví, žádné nebezpečí nehrozí. Ale pokud ● ● ●
k tomu nedojde, nebezpečí tam je. Například Slovensko loni hlásilo dost případů nákazy touto cestou.
Hodně lidí má psy a ti mívají klíšťata. Hrozí nebezpečí z napitých klíšťat, která pak občas zvířata ztrácejí?
Ne. Dokonce se někdy stane, že malé dítě napité klíště sní, protože to vypadá jako borůvka. Není to moc estetické, ale nic se dítěti nestane. Rodiče se nemusejí bát.
Také je teď taková móda, kdy si lidé myslí, že mají parazity ve střevech. Dokonce to léčí i různí léčitelé. Co na to říkáte?
To jsou nesmysly. Pokud tomu člověku léčitel neublíží a pacientovi je příjemné, že si vypije nějaký čaj nebo bylinku, nevidím v tom problém. Pokud si pacient začne ale myslet kvůli takzvanému léčiteli, že má nějakou nemoc a tato osoba je senzitivní, může s tím mít velké potíže, protože má psychosomatické onemocnění, které se velmi špatně léčí. Nebo, což je asi úplně nejhorší, má člověk nějakou vážnou nemoc a léčitel mu tvrdí, že trpí úplně něčím jiným a léčbou mu ublíží na zdraví. To by mělo být z mého pohledu trestné.
A k té původní otázce parazitů?
Člověk i zvíře má v sobě spoustu bakterií, virů a může mít i parazita, třeba toxoplazmózu, ale že by byl osídlen a měl plné střevo parazitů, to není pravda. Nejsem příznivcem zkoumání toho, co máme ve střevech, a žádný infektolog podle mě není. A určitě by také žádný odborník nedoporučoval očistné kúry, klyzmata a podobně. Organismus žije v rovnováze a synergii se zevním okolím, ve svém vnitřním prostředí a se svými vlastními bakteriemi, které dítě získává do těla hned po narození a osidluje se tak, aby si organismus chránil.