Nůž na turecký krk
V době, kdy NATO slaví 70. výročí svého vzniku, to drhne mezi dvěma spojenci, USA a Tureckem.
ANKARA Z Washingtonu zaznělo dosud nejostřejší varování na adresu Turecka, jehož těsná vojenská spolupráce s Ruskem vzbuzuje u atlantických spojenců rostoucí nervozitu.
Viceprezident USA Mike Pence dokonce Ankaře vzkázal, že nákupem ruských zbraní ohrožuje své členství v Severoatlantické alianci.
Turci se podle něj musí rozhodnout, zda chtějí zůstat klíčovým partnerem v Alianci, nebo „riskovat toto partnerství svým lehkomyslným rozhodnutím“.
V sázce je opravdu hodně. NATO má 29 členů a Turecko je v něm se zhruba milionem vojáků druhou největší armádou, hned po Spojených státech.
Hlavní příčinou roztržky je turecký zájem o ruský protiraketový systém S-400. Američané a jejich atlantičtí spojenci jej vnímají jako hrozbu pro americké bojové letouny F-35.
Washington proto dlouho na Turecko naléhal, aby od kontroverzního kontraktu odstoupilo. Nabízel jako náhradu své výrazně zlevněné rakety Patriot. Nezabralo to.
Ankara odpovídala, že zbrojní smlouva s Moskvou je už uzavřenou záležitostí. Zbrojní zásilka by měla k Turkům dorazit v červenci.
Nákup systému S-400 ovšem představuje velký problém v praktické i politické rovině.
Ruský protiraketový systém není adaptabilní s obrannými systémy Aliance. To stratégy NATO znepokojuje kvůli výjimečné poloze Turecka. Je totiž na jihovýchodním křídle souručenství, v citlivé oblasti mezi Blízkým východem a Evropou.
Americké obavy také zvyšuje blížící se hrozba, že Turci budou současně provozovat jak jejich vyspělé letouny F-35, tak ruský systém S-400. Klíčová data shromažďovaná ruskými poradci Moskvě umožní stíhací letouny lépe poznat a ruské radary se tak naučí stíhačky monitorovat. Američané se proto bojí, že jejich letouny by v případném střetu byly vůči ruským zbraním zranitelné.
V krajním případě proto hrozí, že zcela zastaví dodávky letounů F-35 do Turecka. Aby USA naznačily, že to myslí smrtelně vážně, už zastavily dodávky některých nezbytných komponentů ke stíhacím letounům.
V politické rovině se rýsuje další neporozumění na trase Ankara– Washington. To ohrožuje soudržnost Aliance – právě ve chvíli oslav 70 let od jejího založení. Nákup zbraní je přitom jen jednou položkou v neustále se zhoršujících turecko-amerických vztazích.
Obě země se střetávají v geopolitice, hlavně té blízkovýchodní. Ankara ostře kritizuje americké rozhodnutí přesunout ambasádu do Jeruzaléma. Turci rovněž nepodporují americké sankce proti Íránu. Zcela protikladné zájmy mají obě země v Sýrii. Američané podpořili kurdské síly, které ovládají severovýchod země, považují je za legitimní opozici. Naopak Turci na ně hledí podezřívavě, jako na blízké spojence neomarxistické Strany kurdských pracujících, která svádí už celé dekády v Turecku politický i ozbrojený boj proti centrální vládě v Ankaře.
Obě země rozděluje i případ neuspokojené turecké žádosti o vydání duchovního Fethullaha Gülena, který pobývá v USA. Turci jej viní z údajné podpory vojenského puče, který zmařili před třemi lety. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan se vůči Západu vymezuje a podezírá jej ze snahy podkopat vládu jeho islamistické strany.
Turečtí politici se snaží rozsah vzájemných sporů bagatelizovat. „Ruský systém nebude zapojen do systému NATO, navrhujeme vytvoření technické pracovní skupiny, aby se zjistilo, že nepředstavuje hrozbu pro letouny F-15 ani pro systémy NATO,“snažil se tišit spor šéf turecké diplomacie Mevlut Cavusoglu.
Chce Turecko zůstat spojencem v NATO, nebo chce ohrozit bezpečnost tohoto partnerství?
Mike Pence, viceprezident USA