Nová pravidla pro odpady

Přehled hlavních novinek, které přinese nový zákon o odpadech.

Éra skládkování končí, začíná éra recyklace. Takový jízdní řád nalinkovalo České republice ministerstvo životního prostředí v novém zákoně o odpadech. Ten vychází z evropských směrnic a nyní ho ministerstvo poslalo do připomínkového řízení.

MF DNES přináší přehled hlavních změn, které čekají občany, jejich obce a také skládkovací, spalovnářské a recyklační firmy v příští dekádě.

1 Méně skládkování

Skoro polovina odpadu z domácností dnes končí na skládce. V roce 2030 nastane „zákaz skládkování“, přesněji – bude zde moci skončit jen 10 procent komunálního odpadu.

Nesmí to ale být nic, co lze spálit, zrecyklovat a nesmí to hnít – tedy žádný biologický odpad.

K této redukci dojde postupně, hlavní roli budou mít finanční motivace a předepsané procento třídění pro obce.

2

Netřídící obce si připlatí Skládkování se postupně obcím bude prodražovat, což by je mělo nutit snížit množství odpadů odkládaných na smetiště. Z dnešních 500 korun za tunu postupně na 1 850 korun v roce 2029. Aby nebyly obce tolik finančně bity, budou si moci sáhnout na takzvanou třídící slevu.

Za splněné procento třídění se jim skládkovací poplatek sníží – například když v roce 2025 zvládnou vytřídit 70 procent komunálního odpadu, budou na poplatku platit nadále jen 500 korun za tunu (viz grafika). Podmínky pro získání slevy se budou postupně zpřísňovat.

Zákon dnes obcím nepředepisuje, jak moc musí třídit a jak hustě musí barevné popelnice rozmístit. Mají pouze povinnost umožnit svým občanům třídit sklo, papír, plast, kovy a bioodpad – i kdyby na to byl vždy jen jediný kontejner v obci.

Kdo nikdy v blízkosti svého bydliště neviděl popelnici na bioodpad, najde ji nejspíš v obecním sběrném dvoře. To se změní: nově bude třídění pro obce povinné pod hrozbou pokuty a bude se zpřísňovat.

Ve zmíněném roce 2025 bude muset každá obec sbírat do barevných kontejnerů nejméně 60 procent komunálního odpadu, v roce 2030 už 65 procent. 3 Občane, třiď!

Aby obce splnily nové povinnosti, budou muset přimět své občany ke třídění.

Třeba po dobrém – tím, že nakoupí více barevných popelnic, aby to lidi měli blízko. Pro obec to sice znamená platit za jejich svoz, ale zase bude možné snížit frekvenci svozu černých popelnic.

Ministerstvo doporučuje obcím soustředit se zejména na sběr bioodpadu. Ten je totiž těžký, a protože třídění se počítá podle hmotnosti, vyplatí se to. Můžeme se tak dočkat více hnědých popelnic v ulicích.

K rozumnějšímu nakládání s odpady se dají lidé přesvědčit i tím, že obec změní systém poplatků za černé popelnice. Zákon nově podporuje, aby se účtovaly podle toho, kolik kilogramů nebo litrů směsného odpadu konkrétní domácnost vyprodukuje. V praxi by každý domek či bytový dům v obci měl svou zamčenou popelnici s kódem. Ten by popelář před každým vysypáním čtečkou načetl do systému a zvážil přímo na popelářském autě. Podle toho by domácnosti každé čtvrtletí dostaly složenku za odpad. V některých německým městech to tak funguje. Ukládání tříděného odpadu do barevných popelnic bude nadále pro občany zdarma.

Aby někdo alibisticky netvrdil, že žádný odpad neprodukuje, a tudíž nic platit nebude, obec by stanovila povinné minimum na občana. Je totiž fér přispět obci na provoz veřejných odpadkových košů, úpravy veřejných prostranství nebo úklidu silnic.

Obce samozřejmě i nadále mohou zůstat u paušálního poplatku za popelnice – dnes nejčastěji pětistovka za rok. Ze zákona nicméně budou smět vybírat až 1 100 korun (dnes maximálně tisícovku). Horní strop dnes žádná obec nevyužívá, naopak, některé populisticky vyhlásily nulové platby za odpad a náklady za občany hradí z obecního rozpočtu. To není pro třídění odpadu motivační.

4

Byznys kolem odpadů Novela znamená změny pro firmy, které se odstraňováním odpadu živí. Skládkařským firmám vyschne příjem ze skládkování – materiálu ubude. I nadále nicméně budou inkasovat od obcí za svozové služby černých i barevných popelnic – a je možné, že je zdraží, aby si výpadek příjmů kompenzovaly. Řada z nich už dnes také provozuje dotřiďovací linky a dočištěný tříděný odpad pak prodávají dál recyklačním firmám.

Zákon otevírá prostor pro nové spalovny komunálního odpadu či rozšíření čtyřech stávajících. Levné skládkování dosud odrazovalo obce od toho, aby neroztříděné smetí vozily zlikvidovat do spaloven, což se s navyšováním skládkovacího poplatku změní. Dnes se spálí 12 procent odpadu, nově by to mohla být až čtvrtina.

Spalovny jsou sice v žebříčku odstraňování odpadu jen o stupeň výš než skládky, ale minimálně ho zužitkují na energii (teplo do tepláren, elektřina do sítě), objem odpadu se zredukuje na 30 procent (škvára) a škodliviny ze spalování se ve spalovnách dají změřit a zachytit.

V co všichni doufají, ale co je zatím velká neznámá, je rozvoj recyklačního byznysu. V něm totiž má ve finální fázi změny v roce 2035 končit 65 procent komunálního odpadu. Jde už o vyčištěný tříděný odpad, který jde skutečně použít na nové výrobky. Stát je připraven do oboru nalít miliardy z evropských dotací.