Boj o lidskost na fotbale. Bylo hůř, kdy bude líp?

To heslo už z fotbalových stadionů dávno vymizelo, přitom dřív často bouchlo do očí hned u vchodu. Fandi, ale zůstaň člověkem! Vyznívalo na první pohled legračně, protože komu v hlavě nechyběla trocha rozumu, jako člověk se na tribunách choval. A kdo byl rozhodnutý, že půjde na stadion místo fandění urážet, toho těžko pár písmenek mohlo zastavit.

I když od doby, kdy cedulky s naléhavým nápisem zmizely, uteklo snad třicet let, stejně se to má v ochozech i dnes.

Přesto, že kluby s ultras mluví a snaží se je vychovávat. Přesto, že dostávají za jejich chování mastné pokuty: jako Slavia, která letos jen v Evropské lize zaplatila za řádění chuligánů tři miliony korun.

Tu část z nich, která si chodí na fotbal jen sprostě zanadávat a zneuctít soupeře, to bohužel většinou netankuje. V davu budou dál řvát na soupeře, že jim zabijí děti, urážet jejich manželky a rádoby vtipně skandovat, že jim chybí pánské přirození.

Jediným správným řešením je nedat omezencům šanci a udělat všechno pro to, aby se na stadion vůbec nedostali.

Když nezabírají varování a pokuty, klidně zavřít sektor, ze kterého zlo pochází. Což udělala UEFA, evropská fotbalová asociace, v reakci na řádění slávistických radikálů při zápase s Genkem. Na tahák proti Chelsea tak bude v Edenu víc než půlka nejhlasitější tribuny prázdná. A pokud se objeví další problém, příště může být klidně zavřený celý stadion.

Správně! I v českém prostředí je třeba trestat obdobně, což by měla vzít v úvahu disciplinární komise. Od čtvrtka projednává hrubé urážky, které ze slávistického kotle létaly minulý týden ke karvinskému trenérovi Františku Strakovi a jeho rodině.

Co ovšem zaráží, jsou hysterické výkřiky o tom, jak hrozivě kultura na tribunách během

posledních let upadla. Vážně si ti, kteří by teď přísahali, že hůř nikdy nebylo, nevybavují, jaká divočina se na stadionech odehrávala třeba ještě v devadesátých letech? Na Kennedyho Chihuriho, zimbabwského záložníka Žižkova, na Spartě létaly banány za skandování „Chihuri je šimpanz“. Na ochozech se často odehrávala nebezpečná pyrotechnická show, sedačky se trhaly i zapalovaly. Skupinky radikálů se mlátily přímo na tribunách a urážlivých pokřiků bylo daleko víc.

Kluby investují do kamer

Od těch dob se přece jen leccos pohnulo: právě proto, že se nad běsněním chuligánů postupně přestaly přivírat oči. Jistě, časy panů Habáska, Načeradce a Mužů z ofsajdu jsou pryč. Na fotbale se nadává, uráží a bohužel pořád může dojít i k extrému, jakým byla před měsícem světlice hozená z plzeňského kotle, která vážně zranila sparťanskou fanynku. Ale nelze přehlížet, že se s problémy bojuje.

Část klubů investuje miliony do kamerových systémů. Každá kauza se díky internetu hned řeší veřejně. A tak se i případy, nad kterými by se ještě před časem mávlo rukou, probírají ze všech stran a zabývá se jimi disciplinární komise.

Když si jeden z kotelníků Slavie skrz megafon u libereckého Filipa Nguyena, brankáře s vietnamskými kořeny, v narážce na menu z asijských restaurací objednal „M45 bez koriandru“, vysloužil si nálepku rasisty. Namítnete, že spíš než o rasismu by se dalo mluvit o hloupém vtipu, jako kdyby se Američana snažil rozhodit žádostí o hamburger nebo Slováka o talíř s haluškami. Ale i jeho už řeší fotbalový soud.

Boj o kulturu na stadionech se vede důsledněji než dřív, jen cíl zůstává stejný: fandit by se mělo v mezích lidskosti.