Strasti zvířat: odpadky, psi či doprava
Labutím uváznou odpadky v krku, zajíčky si lidé berou domů. Psi rozhánějí stáda muflonů. Život v pražské přírodě není snadný.
MALÁ CHUCHLE Jezevci, lišky nebo třeba mufloni patří sice do divoké přírody, ale Pražané se s těmito zvířaty mohou setkat i v městské divočině. Metropole je totiž domovem nejen lidí, ale také živočichů, a těm lidská činnost způsobuje potíže.
V zookoutku Malá Chuchle se proto v sobotu konala akce s názvem Den mláďat, kde pražská záchranná stanice společně s Lesy hlavního města Prahy představila návštěvníkům způsob odchytu, nástrahy nebo třeba krmení divokých zvířat.
„Labutě někdy letí, a protože jsou moc těžké, vletí do trolejí a nemůžou se tomu vyhnout. Tady této se strhla kůže,“ukazuje školák Matteo na fotku zraněného ptáka.
„A ptáčci narážejí do skleněných budov, protože si myslí, že jsou tam stromy,“popsala chlapcova sestra Veronika, jak někteří ptáci narážejí do velkých oken kancelářských budov, ve kterých se odráží okolí, a zvíře pak vnímá odraz jako pokračování prostoru.
Liška jako domácí mazlíček
„Spousta lidí si myslí, že v Praze moc divokých zvířat není, ale opak je pravdou. V posledních letech se volně žijící zvířata stahují do měst, což je typické třeba u ježků, protože v přirozené krajině už nemají tolik úkrytů,“vysvětluje Eva Merklová, ošetřovatelka ze Záchranné stanice hlavního města Prahy.
V krajině totiž mizejí křoviska či remízky. V Praze tak mohou lidé narazit na srny, zajíce, kuny, muflony, lišky či všemožné druhy ptáků – například sovy či různé pěvce.
Každý rok se do stanice dostane zhruba 4,5 tisíce zvířat. Minulý rok zvířecí záchranáři přijali skoro dva tisíce mláďat. „Mládě zajíce přinese domů často kočka nebo se stává, že pes rozežene stádo muflonů a muflončata se ocitnou sama a nejsou schopna se svolat s původním stádem,“dodává Merklová.
V případě, že lidé najdou opuštěné mládě, měli by zavolat do záchranné stanice či městské policii a zjistit, co s ním. „Lidé někdy vezmou mládě domů a nakrmí ho kravským mlékem. Stav zvířete se proto zhorší a až poté zavolají lidé nám,“popisuje ošetřovatelka časté chyby těch, kteří se snaží pomoci.
Někdy si divoké zvíře Pražané chtějí ponechat jako domácího mazlíčka. „Časem zjistí, že není dobré mít doma třeba lišku, a teprve poté volají s tím, že mají lišku a demoluje
Merklová.
Záchranná stanice se po odchování snaží většinu zvířat vrátit zase zpátky do přírody. U některých druhů je to ale poměrně složité. Například u těch, které žijí ve stádech či dlouho se svou matkou.
„Když máme liščátka, chováme je vždy ve skupině, a pokud se stane, že se k nám do záchranné stanice dostane jedno lišče, voláme do ostatních záchranných stanic, zda nemají liščátko, abychom měli vždy skupinu mláďat,“dodává ošetřovatelka.
Zajetí také velmi těžko snášejí třeba zajíci. Ty lidé často objeví „opuštěné“ve křoví a vezmou si je domů. jim byt,“ dodává K zajícům ale chodí matka až v noci a mláďata ve skutečnosti opuštěná nejsou.
Plný žaludek odpadků
Zvířata ohrožuje ve městě také doprava, psi puštění bez vodítka či odpadky. Například labutě sbírají z hladiny vše, co najdou. A někdy to bývají třeba rybářské háčky, igelitové pytlíky a další věci, které lidé vyhodí.
„Ve Vltavě bývají strašné věci. Jednou jsme přijali labuť a ta snědla pruh kancelářského koberce a půlku měla v krku a půlka jí ze zobáku visela,“popsala Lucie Jiránková, která přicházejícím dětem a dospělým ukazovala, co ptáci prožívají.
U zmíněné labutě všímaví lidé zavolali do záchranné stanice a veterinářka koberec z krku opeřenci vytáhla. „Je to hrozná představa, že by měl člověk plný žaludek igelitu,“dodává Jiránková. Ježkům se zase odpadky zamotávají do nohou. Někdy vlezou do odhozených plechovek a pak se nedostanou ven.
Kromě poučení si návštěvníci mohli prakticky vyzkoušet, jak pracovníci odchytávají některá zvířata v nesnázích pomocí foukačky, kterou vystřelují uspávací střely. „Tak se odchytávají například srny,“říká Merklová. „Mně se nejvíc líbilo střílení, to, jak se do toho foukalo,“vypráví školák Matteo zážitky.