Stochova škola života Chelsea
Už zítra od 21.00 zabojuje Slavia o semifinále Evropské ligy.
Do Londýna se chystá každý rok. Rád by zaletěl za kamarády, které tam poznal, když jako teenager hrával za Chelsea. „Slibuju kámošům už devět let, že určitě dorazím, ale ještě jsem tam nebyl,“omlouvá se Miroslav Stoch.
Na místo činu se vrátí až příští čtvrtek a na dávné přátele znovu nebude mít čas. Slávistický záložník se hodlá pokusit o fotbalový zázrak a přes Chelsea postoupit do semifinále Evropské ligy. „Nemáme co ztratit,“říká. Se Slavií se postaví klubu, který ho vystřelil za slávou.
Nejprve vám pustíme video z ledna 2009. Chelsea hraje doma proti Stoke City a drobné křídlo s číslem 43 nastupuje deset minut před koncem.
No jasně, vím o co jde.
Váš největší zápas za Chelsea?
Spíš nejpovedenější. Největší byl listopadový debut proti Arsenalu. Sice se prohrálo, ale zážitek to byl veliký. Proti Stoke jsme taky prohrávali a trenér Scolari to měl nahnuté. Kdyby se nevyhrálo, asi by ho vyhodili. Fakt šlo o hodně.
V tu chvíli jste ho pomohl zachránit.
Škoda, že jsem nedal gól, šanci jsem měl. Frank Lampard mi posunul balon do pravého křídla, ve vápně jsem zaseknul na levačku a brankář Sörensen tu ránu vyrazil.
Můžeme se podívat na záznam. Máte pravdu.
V osmnácti jsem byl šťastný, že vůbec můžu sedět v kabině s hvězdami Chelsea. Vedle mě Terry, Lampard, Drogba, Ballack, Petr Čech...
Ono se hodí mít ve fotbalovém životopisu napsáno, že jste hrával za Chelsea, ne?
Já to nikde moc nezdůrazňuju. Ale ano, hřeje mě to, jsem rád a zrovna tenhle záznam jsem si často pouštěl. Jako motivaci, že na to mám. S Lampardem jsme přesně takové akce často cvičili na tréninku. Měnit tempo hry, otáčet z jedné strany na druhou, středoví hráči přenášeli míče nám na křídlo. A buď z toho byla střela, nebo centr – jako při té gólové akci.
Nakonec jste v nastavení odcentroval z pravého křídla na vítězný gól.
Frank Lampard všechno před sebou propálil, kluci nadšeně běželi za ním a ke Scolarimu, zatímco já to měl od pravého praporku nejdál ze všech. Ale doběhl jsem je a jako poslední skočil do chumlu.
Parta v Chelsea byla skvělá a já, mladý chalan z Nitry, byl nadšený, že můžu být její součástí.
Cítil jste se v tu chvíli jako součást rodiny Chelsea?
To bylo nepopsatelné. Parta v Chelsea byla skvělá a já, mladý chalan z Nitry, byl nadšený, že můžu být její součástí.
Vzali vás mazáci hned?
S tím nebyl problém. Jakmile jsem se objevil ve dveřích, přišel za mnou Petr Čech: S čímkoli budeš potřebovat pomoct, zajdi za mnou.
Co rozklepaná kolena?
To je jasné. Když se vedle vás převlékají světová esa, je na místě respekt. Někdy se mi až třásl hlas, když jsem chtěl něco říct. Naštěstí v Anglii se hodně kluků z áčka chodilo po zranění rozehrát za rezervu, takže jsme se znali. Teda já jsem znal je.
A oni vás?
Asi taky. Chelsea měla neskutečně nabitý tým: co hráč, to hvězda. Všichni byli fantastičtí.
Zkuste popsat tři největší persony. John Terry?
Jasný lídr, legenda, neskutečný profík. V té době nejlepší stoper světa.
Duše Chelsea. Na středního záložníka měl neskutečné statistiky. Často jsme spolu zůstávali po tréninku a pilovali střelbu. Z jakékoli vzdálenosti. Když jsem viděl, jak každý den dře a přidává si, přestal jsem se divit, kolik gólů nastřílel.
Borec. Když si na tréninku postavil míč, z deseti střel měl devět gólů. Ryzí zabiják.
Musíte být Scolarimu vděčný, že na vás ukázal.
No jasně. Všechny čtyři ligové starty jsem si připsal pod ním. Když ho v únoru 2009 vyhodili a přišel Hiddink, už jsem se na hřiště nedostal. Bylo potřeba zachránit sezonu, což se povedlo, protože jsme vyhráli Anglický pohár, bohužel nikdo z mladých už další šanci nedostal.
Máte medaili z finálového utkání proti Evertonu?
No jo, ale kde? Asi někde doma bude. I když jsem se nedostal na lavičku, ve Wembley jsem byl s týmem. Zážitek.
Mimochodem, když vás Brazilec Scolari poprvé poslal do hry, v novinách se psalo, že už dělá zoufalé tahy. Dotklo se vás to?
To si moc dobře pamatuju, ale já to neřešil. Byl jsem šťastný, že můžu hrát. Aspoň chviličku si vyzkoušet Premier League.
Jaké to bylo běhat přímo pod nabitou hlavní tribunou na Stamford Bridge? Příští čtvrtek vás to čeká znovu.
Ten hukot ani nevnímáte. Jako by se všechno okolo vás zastavilo, vnímáte jen fotbal. Myslím, že teď to bude stejné jako v osmnácti. Znovu mi bude tlouct srdce nervozitou a budu vnímat jen svoje povinnosti. Jako by kolem vás bylo ticho.