Kam turista nevstoupí
Vzniká plán na rozdělení tisíců hektarů Národního parku Šumava. Spory jsou hlavně o velikost území s nejpřísnější ochranou – kam se nebude smět.
Ten spor je starý jako sám šumavský národní park. Jde v něm o čísla, o procenta. O velikost ploch, kde bude příroda ponechána svému přirozenému vývoji, nebude do ní člověk zasahovat a ani jí pomáhat výsadbou stromů či bojovat s kůrovcem pilou. Po několika letech relativního klidu přichází opět doba, kdy se šumavští starostové a region na straně jedné a správa šumavského parku a ekologičtí aktivisté na straně druhé nemohou domluvit, jak park rozdělit do zón s různými stupni ochrany. Jde přitom o klíčový moment pro turistiku: ponechání přírody svému osudu znamená i zákaz vstupu lidí či vstup maximálně po stezkách.
Pod ochranou na patnáct let
Pro pochopení: ochranáři Správy národního parku Šumava v novém návrhu takzvané zonace plánují, že nejpřísněji chráněná první zóna parku bude zabírat 27,7 procent rozlohy parku. Ekologičtí aktivisté navrhují, aby naopak okamžitě bylo ponecháno svému osudu 53 procent rezervace, což je při rozloze největšího národního parku 68 tisíc hektarů více než 36 tisíc hektarů. To je značný nárůst – od roku 1995 bylo na Šumavě dlouhodobě nejpřísněji chráněno jen 8 807 hektarů, tedy 12,9 procenta plochy.
A tak všichni, kteří do sporu o šumavskou divočinu promlouvají, teď šermují příklady, co jejich změna přinese a proč je konkurenční návrh naopak špatný.
Ekologičtí aktivisté se například rozčilují, že poslední návrh klíčového dokumentu, jak dalších minimálně patnáct let chránit šumavskou přírodu, snižuje ochranu rašelinných a podmáčených smrčin v Horskokvildských, Zhůřských a Mezilesních slatích u Horské Kvildy. Tvrdí, že právě v těchto lesích budou moci lesníci těžit dříví. Nutno dodat, že tomu tak bylo i dosud. „Pokud se zonace již příliš nezmění, budou postrádat dostatečnou ochranu cenná místa...,“říká Jaromír Bláha z Hnutí Duha s tím, že aktivisté požadují, aby na Šumavě bylo ponecháno svému osudu minimálně 32 lokalit.
Jenže aktivisté a vědci ale nakonec ze svých požadavků budou muset ustoupit. Nic jiného jim totiž nezbude – správa parku prostě s jiným návrhem, než že první zóna bude mít 27,7 procenta, nepřijde.
Člen rady šumavského parku, která zonaci bude schvalovat, Jakub Hruška z České geologické služby a předseda platformy Vědci pro Šumavu, s tím už počítá. „Celková rozloha nejpřísněji chráněné části parku (27,7 %) je menší, než kolik odpovídá dnešním možnostem šumavské přírody. Jsem ale připraven tento návrh zonace podpořit, pokud ho podpoří šumavské obce, protože dlouhodobý konsensus a stabilita jsou pro mě důležité,“uvedl.
Jenže vedle sporu národní park versus aktivisté stojí právě ještě šumavští starostové a ti mají s návrhem také problém. Zároveň ale říkají, že kdyby je správa parku od počátku poslouchala a zóny vyznačila podle nich, mohlo být ponecháno přírodě zhruba 30 procent.
„Národní park se přebudovává v něco jiného, než co bylo v roce 1991 vyhlášeno a nám slibováno. Slýchali jsme, jak se nic na lesnické činnosti nezmění a jak se tu bude pořád stejně žít. Místo toho se Šumava zprivatizovala a les se nechal uschnout,“kritizuje starosta Modravy Antonín Schubert.
Kritika obcí je přitom velmi konkrétní – například starostka Borových Lad Jana Hrazánková chtěla, aby v zóně kulturní krajiny byl kupříkladu hřbitov na Knížecích Pláních. Na druhou stranu už roky plánované investice, které jsou pro některé nepřijatelné právě kvůli ochraně přírody, nemají moc šancí ani nyní.
Neprošlo například, aby lesy, kterými má v budoucnu vést lanovka z Klápy na Hraničník u Lipna a vozit na rakouskou stranu v zimě lyžaře, byly zařazeny v méně přísné zóně, což by získání stavebního povolení pro tuto investici urychlilo. Správa parku to odmítla a plochy ponechala v nejpřísněji chráněné kategorii.
„Nejčastěji žádali majitelé konkrétních pozemků o převod ze zóny soustředěné péče do zóny kulturní. Jednalo se o zahrady, pozemky s rodinnými domy nebo pozemky, na kterých územní plán dovoluje nějaký druh stavby. Většině případů jsme vyhověli,“říká ředitel šumavského parku Pavel Hubený.
To, proč odmítla správa parku návrh aktivistů, je podle něj jednoduché – je potřeba počkat na dobu, kdy bude daleko nižší riziko, že ponecháním lesů ladem se nerozšíří do okolí kůrovec a nenastane kalamita.
Stížnost k prezidentovi
Spor o šumavské zóny už mezitím dostává opět politický rozměr. Starostové napsali dopis jejich velkému zastánci – prezidentu Miloši Zemanovi. Ten Šumavu v minulosti několikrát navštívil a vždy byl na straně starostů a lesníků. Říkal, že je potřeba s lýkožroutem smrkovým bojovat pilami a že aktivisté jsou stejně škodliví jako kůrovec. „Železná opona je nahrazena zelenou aktivistickou... Návrh zonace vymezuje šumavským obcím v parku z 68 tisíc hektarů 476. To je méně, než bylo vyčleněno severoamerickým indiánům v rezervaci,“píše šestnáct starostů v dopise prezidentovi, který má MF DNES k dispozici.
O zonaci nakonec rozhodne rada šumavského parku, v níž jsou ze zákona zástupci všech obcí, Jihočeského i Plzeňského kraje a pak jmenovaní vědci a místní podnikatelé. Hlasovat se mělo už v pátek, správa parku ale na jednání návrh vůbec nepředložila.