Zima ve mně probouzí děsivé příběhy
PRAHA Švédská autorka Camilla Läckbergová, která už ve světě prodala více než 1,5 milionu knih, je pro tuzemské milovníky kriminálních příběhů pojmem mnoho let. Proslavila se ságou s detektivem Patrikem Hedströmem a spisovatelkou Erikou Falckovou. Tentokrát však čtenářům přináší zcela nový příběh – román Zlatá klec, který teď vydává nakladatelství Metafora.
Zlatá klec vypráví o ženě, která je schopná všeho, jen aby dosáhla svého. Znáte takové?
Potkala jsem v životě spoustu silných žen, které byly schopné dosáhnout čehokoliv, co si předsevzaly. Moje hrdinka Faye je však komplexní postava, která má chyby a nebojí se ukázat svou zranitelnost. Právě v tom tkví její největší síla.
A tak se rozhodne pomstít svému muži, který ji zradil.
Odplata je její jediná možnost. Nejde však o pouhou odplatu, ale i o pocit zadostiučinění a navrácení kontroly nad vlastním životem.
Ženy disponují trochu jinými zbraněmi než muži. Přesto se teď hodně mluví o sexuálním obtěžování v showbyznysu. Vnímáte to i vy jako populární spisovatelka?
Mám pocit, že svět knih není tak povrchní jako ten filmový či divadelní. Nebo se tak alespoň snaží vypadat. Nicméně po mnohaleté kariéře jsem se naučila nestarat se o to, co si o mně ostatní myslí. Byla jsem najednou o dost svobodnější.
Co podle vás stojí za úspěchem severských detektivek, které jsou stále populární?
Myslím, že to souvisí s klimatem. Ve Švédsku někdy v zimě ani nevidíme slunce, možná to v nás pak probouzí temné stránky a píšeme děsivé příběhy.
Kdo jsou vaši oblíbení severští autoři?
Teď si velmi cením Pascala Engmana, Denise Rudbergové a Petera Robinsona.
Svou detektivní ságu s Patrikem Hedströmem a Erikou Falckovou jste zasadila do svého rodného města Fjällbacka. Jak na to místní reagovali?
Přichází samé kladné reakce. Je to taková malá komunita, ve které jsou k sobě lidé milí a starají se jeden o druhého. Baví mě, když za mnou přijdou a s humorem říkají, že si na zahradě našli skvělé místo, kde by šlo pohřbít mrtvé tělo.
Jezdí teď do Fjällbacky více turistů? To víte, že ano. Chtějí město vidět na vlastní oči a nasát jeho atmosféru. Hodně si zakládáte na styku se svými čtenáři. Takže zvládáte i velké autogramiády a spousty fotek s fanoušky?
Zvyknete si, zprvu mě to trochu děsilo, když jsem viděla nekončící řady fanoušků. Cítila jsem se pod tlakem. Dnes už však vím, že když budu mít s sebou dost vody a funkční propisky, bude to v pohodě. Komunikovat s fanoušky je základ úspěchu.
Předpokládám, že vás tedy zajímají více recenze od čtenářů než ty od kritiků...
Co si myslí čtenáři, je pro mě nejdůležitější. Jinak jsem ale zvědavý člověk a je těžké si neotevřít recenzi, když ji někde zahlédnu.
Začala jste psát už jako dítě. Co vaši potomci, pokračují v maminčiných šlépějích?
Prozatím to jsou jen velcí čtenáři, v knihách leží každý den od rána do večera. Ti menší dokonce čtou i moje dětské knihy. To mi dělá radost.