Domov učí postižené porozumět bolesti
V Praze chybí péče o lidi žijící s agresí nebo chronickými bolestmi a zároveň trpící mentálním postižením. Domovy seniorů nebo hospice je většinou nepřijímají, proto končí v nemocnicích.
KRČ Když člověka něco bolí, většinou to projeví výkřikem nebo nějak přetrpí. Lidé s mentálním postižením se ale mohou projevovat i agresivně. „Takový člověk neumí říct, že ho něco bolí. Měli jsme tu paní, kterou bolela hlava ale neuměla to srozumitelně vyjádřit, proto se začala bít a projevovat agresivně,“popisuje jeden z případů ředitelka Domova pro osoby se zdravotním postižením Sulická Lenka Kohoutová.
Většinou po takovém projevu tito lidé končí v nemocnicích. „Tam ale pochopitelně nemají kapacitu se o takové lidi starat a učit se jejich způsobu komunikace. I to nás motivovalo k otevření oddělení, které bude pomáhat právě těmto lidem, i když ne všichni musí být agresivní,“říká Kohoutová.
Domov Sulická po roční rekonstrukci otevře domácnost, která má zajistit těmto lidem důstojnou péči i odcházení. V Čechách bude takové oddělení raritou. „V září otevřeme domácnost, která bude mít zvýšenou zdravotní péči, čili zdravotně-sociální pomezí. Zajistí péči lidem, kteří trpí chronickými bolestmi nebo jsou v koncové fázi života,“popisuje ředitelka .
Problémů, jako je tento, podle ředitelky přibývá. Je to dáno i tím, že díky pokrokovější léčbě se lidé s mentálním postižením dožívají o desítky let více než dřív.
Podle ministerstva práce a sociálních věcí žije v hlavním městě 33 tisíc zdravotně postižených osob, statistiky však nerozlišují, zda tělesně či mentálně. Podle údajů za rok 2017 je ale pouze osm domovů, kteZklidnit agresi ré se o ně mohou starat. „Zpracováváme koncepci paliativní péče a návazně připravíme projekty s cílem zlepšit dostupnost a kvalitu paliativní péče v Praze. To se bude samozřejmě týkat i našich dalších příspěvkových organizací,“říká radní pro zdravotnictví a sociální záležitosti Milena Johnová (Praha sobě).
Chceme lidi vzdělávat
Součástí rekonstrukce v domově Sulická je i vybudované vzdělávací centrum, kde se chystají specifická školení pro zájemce. „Budeme lidi učit, jak mentálně postiženým porozumět, zaměříme se na projevy postižených chronickými bolestmi. Zároveň se chceme specializovat na přístup zaměřený na člověka. Budeme organizovat přednášky o způsobech alternativní komunikace,“přibližuje Kohoutová.
Právě komunikace je u mentálně postižených jedna z nejsložitějších věcí. Alternativními metodami je dorozumívání pomocí obrázků nebo zástupných předmětů. Další možností je sestavení slovníku gest, které jsou vlastní jednomu konkrétnímu člověku. Na tento přístup ale nemají nemocnice kapacitu.
„Měli jsme tu před časem klientku, která přišla z nemocnice a automaticky si lehala a očekávala, že ji na noc přikurtujeme k posteli,“popisuje běžnou praxi u agresivnějších jedinců Kohoutová. Podle ní už není pro takový přístup v dnešní společnosti místo.
Důležitá je také relaxace a možnost uklidnění klientů. Proto v domově vznikla multismyslová místnost, jejíž zřízení trvalo dva a půl roku a stálo necelý milion korun. „Můžeme tu nasimulovat moře pomocí zvukových vjemů, aromaterapii i sypání písku na zem. Když má klient vztek, tak si ho zde může vybít pomocí paliček a jiných prvků. Funguje to jako prevence stresu a násilí,“chválí si Kohoutová.
Dříve používali v domově boxovací pytle, ale ty podle ní učí klienty v případě vzteku zatnout pěst a udeřit. Jenže to není vhodné, protože to může podpořit násilí i na lidech. Součástí terapií jsou i hodiny hudby, keramiky, výroba svíček nebo tréninková kavárna.
Umírat tam, kde si člověk zvolí
Nové zařízení má sloužit i umírajícím, což vítá radní Johnová, podle níž mají mít lidé také možnost umírat, kde si zvolí. „Pokud je takovým místem pobytová sociální služba, musí její pracovníci udělat vše, aby zde lidé mohli prožít i konec života a nemuseli být odvezeni umírat do nemocnice. V takovém případě je potřeba zajistit kvalitní ošetřovatelskou péči i spolupráci s terénním týmem paliativní péče, který vybaví pracovníky potřebnými znalostmi,“říká Johnová.
Pobyt klientů v domovech pro osoby zdravotně postižené je financován podle zákona o sociálních službách. Klient sám platí ubytování, stravu a příspěvek na péči, což dělá v případě domova Sulická čtvrtinu nákladů za jeho pobyt. Magistrát financuje více než polovinu nákladů, do chodu domova se zapojuje i ministerstvo práce a sociálních věcí nebo zdravotní pojišťovna.
Pouze vybudování dvoulůžkového pokoje pak stojí okolo čtyř milionů. Součástí vybavení jsou speciální postele a nábytek či další vhodné vybavení. Klienta vyjde ubytování na asi pět tisíc korun měsíčně.
Výstavba bydlení pro postižené je ale komplikovaná. V březnu zamítl například Jihomoravský kraj stavbu domácností pro lehce a středně mentálně postižené lidi. Důvodem byl silný nesouhlas místních, kteří se obávali násilí z jejich strany.
Podle Kohoutové je důležitá komunikace s lidmi. Ona sama má spíše pozitivní zkušenosti. „Máme chráněné bydlení i v bytové zástavbě. Občas se s problémy setkáme, ale jedná se o ojedinělé případy. Zkušenost je spíše taková, že jsou lidé chápaví a tolerantní,“říká.