Kapitán kliďas. Deli si troufal i proti Chelsea

Když kdysi zaujal v letní přípravě Spartu, dostal smlouvu na tři roky a trenér Martin Hašek si pochvaloval: „Jeho rozehrávka je nadprůměrná. Vypadá moc zajímavě.“

O sedm let a nula startů v rudém dresu později vyběhl Simon Deli do bitvy proti Chelsea: jako kapitán Slavie.

Když chyběli obvyklí lídři Škoda, Souček, Hušbauer či Zmrhal, volba padla na šlachovitého stopera z Pobřeží slonoviny, který už ve Slavii po přestupu z Letné kroutí pátou sezonu.

Slušně zvládá češtinu, v Praze se zabydlel, nabral zkušenosti.

A včera dostal možnost ukázat, jak se zvládne poprat s absolutní evropskou špičkou.

Navlékl na rukáv zelenou pásku, štulpny jako obvykle vytáhl přes kolena, copánky ve vlasech stáhl gumičkou a vyrazil do přetěžkého boje o semifinále Evropské ligy. Jak ho zvládl? S přehledem. Když Slavia čtyři minuty před koncem inkasovala, Deli v tom byl nevinně. S kamerunským parťákem Ngadeuem dostali přednost před Kúdelou, stabilním tahounem obrany – a tenhle tah trenérovi Trpišovskému vyšel.

Africké duo celý zápas nedalo dýchnout Giroudovi, francouzské

mu mistrovi světa. Dva kamarádi, kteří bez sebe mimo hřiště nedají ránu, hráli v naprostém klidu, bez nervů, troufali si.

Což je hlavně u Deliho běžná věc: z bránění, pro leckoho nudné činnosti určené hromotlukům a bořičům, jako by se snažil dělat umění.

Neřeší, jestli hraje proti Dukle, Příbrami, Slovácku nebo Chelsea: pokaždé vypadá, jako by si kopal na plácku s kamarády a chtěl je ohromit tím, co si dovolí.

I včera si několikrát počínal na hranici ležérnosti, ale nikdy ji nepřekročil: nebál se jít do kličky, přehodit balon obloučkem přes dobíhající hvězdné protivníky nebo vyvézt balon daleko přes polovinu soupeře. A kdyby v první minutě hlavičkoval trochu přesněji, mohl být ještě spokojenější.

Pozorovatelé ze zahraničí, kteří jistě měli čtvrtfinále Evropské ligy v merku, zase jednou zpozorněli.

Už před dvěma lety byl Deli blízko přestupu do Marseille a rojili se další zájemci – dokud nepodepsal v Edenu novou smlouvu.

„Měl jsem nabídky z Německa i z Francie, ale ani nebyl čas se nad nimi zamyslet,“přesvědčoval tehdy. „Slavii už mám v srdci a chci tu pokračovat.“Jak dlouho ještě?