Žalobce chce pro Rittiga pět let vězení
Ivo Rittigovi a Martinovi Dvořákovi hrozí pět let vězení
PRAHA Lobbista Ivo Rittig se už stal svéráznou celebritou, která se chlubí auty a módou. Přesto je pořád především hlavním obžalovaným v procesu s předraženými zakázkami pražského dopravního podniku.
Lobbista vydělal miliony v letech 2007 až 2011, kdy metru a tramvajím šéfoval Martin Dvořák. Bývalý ředitel je obžalován s ním. Včera žalobce Adam Borgula přednášel šest hodin závěrečnou řeč a oběma navrhl nepodmíněný trest pět let. Stejný trest chce i pro většinu dalších obžalovaných. Těch je sedmnáct.
„Organizovaná skupina se po nástupu pana Dvořáka zmocnila všech zdrojů tržeb dopravního podniku,“uvedl Borgula. Obžalovaná Dvořákova matka Marie Nováková si z nelegálního zisku podle obžaloby pořídila vilu v Palheiro Village na Madeiře. Verdikt padne v květnu.
Obžalovaní podle Borguly vydělávali na třech zakázkách – na výdejní okénka, kde se prodávají lístky, na samotném tisku lístků a na zakázce na SMS jízdenku.
V této kauze neměl státní zástupce k dispozici průkazné odposlechy, ve kterých by třeba „připluli nějací kapříci“. Proto musel celý příběh rekonstruovat jako mozaiku. Měl však v rukávu trumf v podobě účetního Jaroslava Kubisky, což je obžalovaný, který se rozhodl s policií spolupracovat. Proto také Borgula včera navrhl soudu u Kubisky upuštění od trestu.
Obžalovaní údajně využili několika fíglů. U tištění jízdenek jim nahrálo, že se na trhu objevily padělky. Proto prý Dvořák vyšachoval letitého dodavatele Státní tiskárnu cenin a práci dostala „spřízněná“papírna Neograph se zdůvodněním, že nový ochranný prvek bude utajovaný. A když jde o utajované skutečnosti, nemusí se dělat veřejná zakázka. Absurdní bylo, že zpočátku lístky stejně vyráběla státní tiskárna a prodávala je Neographu; ten si pak „přirazil“marži a přeprodal je dopravnímu podniku.
A jak mezi řečí poznamenal žalobce Borgula, nakonec i ta nová „nepadělatelná jízdenka“byla padělána. Ještě jedna malá odbočka v tomto absurdním divadle: žalobce tvrdí, že provize obžalovaným byly vypláceny za neodvedené služby. Formálně byly samozřejmě vykázány nějaké konzultace; například obžalovaný Peter Kmeť takhle „poradil“firmě Neograph, že jízdenka by měla být ceninou. Byla to doslova „rada za miliony“. Státní zástupce včera sarkasticky poznamenal, že reálně by to stejně byla užitečná rada spíše pro dopravní podnik, jak má soutěžit, a ne pro dodavatele.
Prodejci musí umět jazyky
U prodejních okének zase přišel o zakázku tradiční dodavatel Jaroslav Šoch. Firma Crosspoint, která mu zakázku uzmula, byla mimochodem založena (ještě pod jiným jménem) dva dny před nástupem Dvořáka do funkce. Šoch pak vypověděl jako svědek, že „nemělo smysl se bránit proti výsledkům soutěže, protože byla předdohodnutá“.
Státní zástupce Borgula naznačoval, že výměna dodavatele byla zbytečná. „Soutěžilo se něco, co už bylo dodáváno,“sdělil Borgula. Dvořák zdůvodňoval změnu dodavatele i tím, že prodejci budou kvalitnější a musí umět cizí jazyky. Což v důsledku bylo lhostejné, protože cizí klientela u okének stejně tvoří pouhé jedno procento.
Třetí příběh spočívá v tom, že firma ka.soft vyvinula SMS jízdenku a nabídla ji dopravnímu podniku. Martinu Dvořákovi se líbila, ale projekt pojal po svém. Smlouvu s dopravním podnikem na „mobilní peněženku“ uzavřela jiná firma – Crowsnest. „Firma Crowsnest byla nastrčena,“uvedl Borgula. Tady pro změnu firma kontrolovaná obžalovanými inkasovala licenční poplatky. Jedním z e-mailů ve spisu Borgula dokonce dokládal, že licence měla být desetkrát předražená.
Peníze na cestě světem
Žalovat Rittiga znamená prokousávat se spletencem firem registrovaných od Kypru po Ameriku.
Pro zajímavost, jen peníze za prodej jízdenek tekly přes tyto firmy: dopravní podnik – dodavatel Crosspoint – firma Countertop – společnost Genova – firma Cokeville – Ivo Rittig. Peníze přitom doslova procestovaly svět, protože třeba firma Cokeville byla registrovaná na Britských Panenských ostrovech.
Není jednoduché spočítat, na kolik peněz si celkem obžalovaní přišli, každopádně dopravní podnik uplatňuje škodu 457 milionů korun. Například jen papírna Neograph poslala do firmy Cokeville (která vyplácela Rittiga) za rok 2008 sedm milionů, za rok 2009 devět milionů a v roce 2011 jedenáct milionů korun.
Kromě již zmíněných důkazů ještě stojí za pozornost, že proti obžalovaným se vzbouřili otec a syn Sittové z papírny Neograph, kteří do plánů nebyli zasvěceni a nezdálo se jim v pořádku, že z jejich firmy kamsi odcházejí peníze.
Celá „jízda“skončila po nástupu nového primátora Prahy Bohuslava Svobody, který vystřídal Pavla Béma, o dopravním podniku prohlásil, že je to „Augiášův chlév“a Dvořáka odvolal.
Já nic, to odborníci
Všichni obžalovaní – samozřejmě s výjimkou Kubisky – vinu odmítají. Ředitel Martin Dvořák se u soudu hájil tím, že „nikoli Martin Dvořák, ale odborníci a experti rozhodovali o tom, jak budou věci vysoutěženy“. Trochu v rozporu s tímto tvrzením si ale pravomoc podepisovat zakázky stáhl pod sebe. „Dvořák chtěl rozhodovat o všem, ale hájil se, že rozhodovali experti,“konstatoval včera Borgula.
Ivo Rittig zase tvrdí, že korunní svědek Jaroslav Kubiska, který proti němu vypovídá, nevěděl o pozadí celé kauzy vůbec nic: „Tento člověk nemůže vědět zhola nic o mých obchodech.“Rittig se také hájí tím, že s dopravním podnikem neměl nic společného. Jenže část korespondence ohledně zakázek v dopravním podniku policie našla i na serveru firmy Rittig & Partners. I to Rittiga s kauzou spojuje.
Navržený trest pěti let se pohybuje na spodní hranici trestní sazby především proto, že obžalovaní jsou dosud bezúhonní. Pouze Kmeťovi navrhl Borgula šestiletý souhrnný trest, jenže ten už byl odsouzen v jiné kauze související s Rittigem.