Brexitová bomba tiká v Severním Irsku

Vkanceláři konzervativce Borise Johnsona bouchalo šampaňské. Brexit těsně prošel. A mezitím v jiné části Velké Británie ještě zněly ozvěny nedávné střelby. Jenže to nikoho v Londýně moc nezajímalo. Vždyť v Severním Irsku, kde spolu ještě v 90. letech válčili protestantští stoupenci britské Unie s katolíky podporujícími připojení k sousednímu Irsku, žijí necelá tři procenta obyvatel Spojeného království. To se nějak vyřeší později, říkali brexitáři, teď slavíme.

Nakonec se to však nevyřešilo a premiérka Theresa Mayová, která dostala za úkol vytáhnout Británii z Unie, z toho má bolehlav doteď. Právě Severní Irsko je totiž jedním z hlavních důvodů, proč londýnský parlament zatím neschválil brexitovou dohodu.

Z různých příčin vadí nejen labouristům, ale i kovaným brexitářům z Konzervativní strany a koaliční severoirské Demokratické unionistické straně. Ta se hlavně bojí, že by Severní Irsko mohlo fungovat dlouho po brexitu podle jiných pravidel než britských. A to podle unijních. Co kdyby se nakonec na základě referenda připojilo k Irsku a EU? To by byla další rána kdysi velkému „impériu“.

Dohoda Mayové s EU o brexitu však přes hezké řeči znamená do budoucna jediné – obnovení tvrdé hranice mezi Unií (Irskem) a Severním Irskem. Něco, co původně nikdo nechtěl.

Vyvolává to totiž vzpomínky na krvavé období mezi lety 1968 a 1998 v Severním Irsku. Dennodenní střelba byla normální. Teroristé z katolické IRA zabíjeli lidi. Britská správa násilně potlačovala demonstrace. A města byla rozdělena zdí na loajalistické a republikánské části. Umřelo přitom přes 3,5 tisíce lidí.

Mír přinesla až složitě vyjednaná Velkopáteční dohoda mezi Irskem a Británií v

roce 1998. Umožnila Severoirům mít občanství obou výše zmíněných zemí a zajistila volný pohyb mezi nimi. Bylo to řešení typu oblečená neoblečená – unionisté zůstali v Británii a katolíci neměli pocit odtržení od Irska. Celou tuto konstrukci usnadnilo členství obou států v Evropské unii, která se zbavila vnitřních hranic. Vzájemný obchod vzkvétal a napětí navenek zmizelo, ale uvnitř zůstalo. V poutech kompromisu. Jenže ten rozetíná hrozba brexitu a strašidlo obnovy hranic.

Pokud Británie včetně Severního Irska nezůstane zapojena do celní unie a jednotného trhu EU, což je nepravděpodobné, tak se jim nedá vyhnout. A odnese to i severoirský byznys založený na prostupné „čáře“bez regulací. Budou totiž třeba kontrolní přechody, protože Británie se bojí přílivu migrantů z ciziny a Evropská unie si chce pohlídat standardy zboží, které do ní míří. Žádné moderní hračky, o kterých Londýn sní, to nenahradí.

Jenže to zvýší napětí, může se objevit nová odnož IRA, která vyvolá ducha připojení k Irsku a zabije přitom několik unionistů. Prostě ve stylu sedmi kulí u Sarajeva. Úřady budou muset zasáhnout, přijdou demonstrace a mrtví i na druhé straně. Smíření, o kterém teď vyprávějí průvodci na obou stranách zdi procházející mezi severoirskými katolíky a protestanty, se vypaří.

Mimochodem, poslední dva roky nefunguje ani severoirská vláda. Britský kabinet je totiž zahlcený brexitem a není schopný dát dohromady rozhádané unionistické strany s katolickými. Chudák nástupce Mayové, která tragikomický brexit politicky přežije jen o pár týdnů. Možná by bylo spravedlivé, kdyby se toho chopil konzervativec Boris Johnson, který nedomyslel všechny důsledky.