My víme, jak znásilnit video
Slavia rozdávala vítězné prémie za remízu v derby. Asi víte proč
Fotbalové derby Slavie proti Spartě opět odhalilo, co českému fotbalu nejvíc chybí: transparentnost. Kdyby existovala vůle, nebyl by přece problém zařídit, aby diváci u televize viděli, na základě jakých záběrů se sudí rozhoduje, když vyrazí zkoumat situaci na monitor za postranní čarou.
V neděli se opět mohli jen domnívat – a divit: Jak to, že nevidí faul? Proč se penalta odvolává?
Sparťanský brankář Nita přece skočil pod nohy slávisty Hušbauera a evidentně ho fauloval.
Rozhodčí Hrubeš zvolil správný verdikt, když zapískal penaltu. Po konzultaci s chybujícím videem ji však odvolal.
Všechno špatně!
Proč k tomu došlo? Proč se jen pro rozhodčího nenašel na monitoru záběr, který by jasně rozklíčoval to, co jsme všichni mohli vidět?
Logicky se musely rozvířit spiklenecké teorie.
Copak nebyl k dispozici usvědčující úhel pohledu?
Nebo byl, ale kdosi u videa (zkušený rozhodčí Franěk) se rozhodl, že ho kolegovi s píšťalkou neukáže?
Kdo by na tom asi tak mohl mít zájem? Sparta? Plzeň? Někdo jiný? Náhoda to asi nebyla. Atmosféra v domácím fotbale spekulacím nahrává. Skoro se zdá, jako by Česko bylo jedinou zemí, která si videosystém zvaný VAR dokáže „ohnout“a zneužít podle potřeby. Přitom tam, kde berou video opravdu vážně, mu nikdo nepřekáží. Poznáte snahu o maximální průhlednost, tím pádem rychle mizí počáteční porodní bolesti.
Diváci u obrazovek (či na tribunách) nemusí žít ve zmatcích a jen se dohadovat, co se to na hřišti (nebo v přenosovém voze) vlastně přezkoumává za situaci.
Trefně to po derby (1:1) okomentoval slávistický trenér Jindřich Trpišovský. Mohl by být na video pořádně naštvaný. Vždyť mu překazilo vítězný zápas, po kterém už se pomalu mohl dotýkat vysněného titulu. Nestalo se, video vážně chybovalo, přesto Trpišovský zůstal nad věcí: „Video ve fotbale musí být – a na všech úrovních. Hra se zrychlila tak, že rozhodčí nemají šanci některé situace vůbec postřehnout. Ví to každý, kdo někdy na hřišti s píšťalkou nebo praporkem stál. Video je jediná správná cesta. Ale... Musíme se postarat o to, aby bylo zaprvé co nejdřív na všech zápasech a zadruhé, aby ti, kteří u něj sedí, měli potřebné zázemí. Když slyším, že v Česku rozhodčí nemohli posoudit nějakou situaci kvůli tomu, že jim chyběla určitá technologie, akorát tím celý projekt dehonestujeme. A může se to hodit do krámu někomu, kdo by ho rád zrušil.“
Místnost, v níž sedí videorozhodčí, v mnoha evropských soutěžích snímají kamery, a je tak zřetelné, jaké záběry se zrovna zkoumají a jaké se vybírají pro hlavního sudího. V Lize mistrů, Německu, Španělsku a v testovacím režimu dokonce už i v konzervativní Anglii se využívají kalibrované ofsajdové čáry, které umožní dokonale odhalit, jestli ofsajd byl, nebo nebyl.
Třeba v Itálii poté, co sudí rozhodne, ukážou sporný moment na velkoplošné obrazovce, takže celý stadion ihned pochopí, co se vlastně řešilo. V Austrálii mají rozhodčí i jejich pomocníci u videa mikrofony, takže fanoušci slyší, jak a o čem při posuzování diskutují.
My se v české lize můžeme jen domnívat.
Když se k videu přistupuje na úrovni, není prostor pro výmluvy typu „něco nebylo vidět“. Není šance cokoli zamést pod koberec, zakamuflovat, nepřibývá dohadů. Jenže v Česku se k videu, stejně jako k mnoha dalším věcem, přistupuje polovičatě. A jak by vůbec mohlo fungovat lépe, když nemá oporu ani ve vedení fotbalu?
Roman Berbr, všemocný místopředseda, nepatří mezi jeho příznivce. Video bere víc jako nutné zlo než jako užitečnou pomoc. Toleruje ho se skřípěním zubů. „Rozhodčí kvůli němu ztrácí přirozené instinkty,“stěžoval si několikrát.
Těžko očekávat, že by FAČR na rozvoj