Šel do jiného kostela, to ho zachránilo

Na velikonoční neděli ráno mířil Dilip Fernando s manželkou do „jejich“kostela svatého Šebestiána v přímořském Negombu. Trochu se však opozdil, a když vstoupil do svatostánku, zjistil, že je narvaný k prasknutí.

Rozhodli se tedy, že to zkusí jinde, aby si mši náležitě užili. V tu chvíli nemohli tušit, jak prozíravě se zachovali. Toto rozhodnutí jim nejspíš zachránilo život.

Zhruba dvě minuty poté vybuchla v kostele bomba, která za sebou zanechala desítky mrtvých a potoky krve.

„Chodili jsme do Svatého Šebestiána pravidelně,“říká šestašedesátiletý důchodce. „Tentokrát tam však bylo tak plno, že bychom museli stát, a na to jsem se necítil.

Teď vím, že při nás stáli všichni svatí,“dodal.

Zahlédli vraha?

Fernandovi s sebou měli i své dvě vnučky. Ani těm se nechtělo tísnit v davu.

Teď, když se jim všechno rozleželo v hlavě, jsou přesvědčeni, že spatřili sebevražedného atentátníka. „Na konci davu jsem uviděl mladíka, asi třicetiletého, který se cpal dovnitř s velkou a zjevně těžkou taškou. Když procházel kolem, vrazil do mé vnučky,“uvedl Dilip Fernando v místním tisku.

Na tom muži jim bylo něco divného. „Chvilku jsem přemýšlel, proč se ve sváteční den cpe do plného chrámu s takovým objemným zavazadlem. Zdálo se mi, že je až podivně klidný a jaksi zahleděný do sebe,“pokračoval stařík. Pak ale muže pustil z hlavy, protože se s manželkou rozhodli odejít jinam.

Ušli zhruba 200 metrů, když se ozvala obrovská detonace. „Vzali jsme nohy na ramena, měli jsme velký strach,“dodal.

Asi deset minut poté mu volali příbuzní. Věděli totiž, že jde k Šebestiánovi na bohoslužbu, a měli o něj obavy.

„Teď jsem nesmírně šťastný, že se nikomu z mé rodiny nic nestalo, na druhou stranu však cítím obrovský smutek. Taková hrůza. Tolik našich přátel zahynulo,“dodal.

„Kdo mohl spáchat něco tak strašlivého?“ptal se bezradně stále dokola. „Ti lidé nikomu neškodili, jen se chtěli pomodlit k Bohu.“(kro)