Kaufmann a Damrau, muž vs. žena
Tenoristu Jonase Kaufmanna netřeba představovat, také německá sopranistka Diana Damrau je tu známá, ať už z kinopřenosů z Metropolitní opery, nebo z pražských recitálů. Na labelu Erato, spadajícím pod Warner Classics, nyní vychází album, které je živým záznamem koncertu, na němž oba vystoupili loni v Essenu v rámci společného turné.
Vybrali si Italský zpěvník od Huga Wolfa, rakouského skladatele druhé poloviny 19. století, jenž německé překlady italských milostných básní a lidových písní zhudebnil pro mužský a ženský hlas. Italský styl s jeho melodičností však úmyslně nenapodoboval. Účinek písní, jejichž délka málokdy překročí dvě minuty, vychází především z deklamace textu.
Klavír soudce
Muž je v tomto cyklu spíš trpící a toužící bytost, žena koketní a rozpustilá, ba škodolibá. Oba si vedou svou a neshodnou se – ostatně žádný duet nemají. A právě tento kontrast Kaufmann a Damrau skvěle zosobňují.
Z ukázek na YouTube lze vyvodit, že koncert doprovázeli i hereckými etudami, možná až přemrštěnými, nicméně pokud se odrazily na zvukové nahrávce, tak v lepším slova smyslu. U Kaufmanna to potěší dvojnásob, neboť některé jeho projekty z posledních let působily rozpačitě. Ve Wolfově extatické lyrice, někdy upomínající Richarda Wagnera, se však zase našel.
Temný, vroucí hlas, introvertní, leč vášnivý výraz se střídá s živým, výbušným zpěvem Damrau, která umí každým slovem takříkajíc tít do živého. Do jednotlivých monologů zasahuje ještě třetí hlas, klavírní, Wolfem podrobně propracovaný. Pianista Helmut Deutsch má svým způsobem poslední slovo, jako chápavý, přesto neoblomný soudce.—