Poslední vystoupení ve Fed Cupu
Loučení Lucie Šafářové
Sama o kariéře říká, že z ní vyždímala maximum, možná i o něco více. A patrně nepřehání: Lucie Šafářová si zahrála finále Roland Garros, pětkrát ovládla grandslamovou čtyřhru, má olympijský bronz a k tomu čtyři triumfy ve Fed Cupu. Povedlo se to.
A stejně tak se – konečně – začíná dařit rovněž její odcházení.
Po odložené rozlučce v Austrálii, kam ji nepustily další z až příliš dlouhého seznamu zdravotních potíží, si své tenisové sbohem naplánovala na etapy.
První část vyšla na jedničku. Dost možná i podtrženou. „Byly to úžasné roky,“slzela, když jí v Prostějově tleskali fanoušci při fedcupové baráži s Kanadou. Tolik podařených detailů! Nebýt vývoje,
tedy tří jasných výher mladé dvojice Vondroušová, Muchová, možná by se na kurt vůbec nedostala. Takto naskočila do symbolické čtyřhry za rozhodnutého stavu. A završila ji proměněným mečbolem...
„S Bárou (Krejčíkovou) jsme podle mě hrály velmi dobře. Na konci to bylo obrovsky emotivní, slzy jsem opět neudržela. Ale nebylo to tak špatné,“hodnotila svůj první ostrý duel po sedmi měsících.
A další symbolika: kousek od Národního tenisového centra v Prostějově se jako dívka učila velkému tenisu. Se samými kluky tu sdílela domek se společnou koupelnou. I po letech poznávala zeď, o kterou si tu pinkala. Vyloženě domácí rozlučka – a opentlená jedním bonusem.
Šafářová ve Fed Cupu nikdy neslavila ve čtyřhře, až na samém konci. Loni a předloni v deblu prohrála za rozhodnutého stavu, totéž zažila v roce 2015 v semifinále s Francií i při tak dávné premiéře před patnácti lety v Estonsku, tehdy po boku Michaely Paštikové: „Pokaždé to bylo po oslavě. Člověk si dá nějaké šampaňské v šatně a ne že by to nebral vážně, ale je tam tolik emocí z oslav, že je hrozně těžké přijít na kurt a zkoncentrovat se. Teď jsem opravdu chtěla vyhrát.“
(Půl)kulaté výhry na dohled
V konkurenci Petry Kvitové a Karolíny Plíškové platila 32letá Šafářová za tu „třetí vzadu“, což je ale poněkud klamné označení. Nepozvedla trofej ve Wimbledonu ani na dalším ze tří posvátných centrkurtů, nevyšplhala do role tenisové bohyně zvané světová jednička.
Ale svůj potenciál využila. Třeba rok 2015 byl vyloženě úžasný! Deblový triumf na Australian Open a následně v Paříži o závěrečném víkendu nebývalý dvojboj: v sobotu ji přetlačila ve finále singlu dominátorka Serena Williamsová, ale v neděli si spravila chuť titulem ve čtyřhře. „Mám ty nejsladší pocity. Teprve mi to dochází,“líčila poté, co na Roland Garros zvládla 13 duelů za 15 dní; kéž by jí tohle její tělo dovolovalo neustále.
Dění v Paříži ji vystřelilo mezi hvězdy, což oblíbené parťačce i oblíbené soupeřce (to je v tenisu unikátní) sedělo méně než útok z ústraní. I tak na okruhu WTA zkompletovala úctyhodné cifry – a tady je čas vrátit se k jejím rozlučkám.
Ve Stuttgartu ji čeká debl po boku Rusky Pavljučenkové, aktuálně je na 198 vítězstvích; kulatá meta je velmi blízko. Poté druhé a definitivní adieu ve vlasti na akci J&T Banka Prague Open, kde by se zase mohla dostat na 450. vítězství v singlu
To, co ve Fed Cupu, člověk jinde v tenisu nezažije. I to mě pro další kariéru zocelilo.
(nyní jich má 448). A tou úplně poslední tečkou má být vstup na oranžové území pojmenované dle pilota Rolanda Garrose. Možná dostane divokou kartu, což by pro bývalou finalistku nebylo neobvyklé, v deblu by ráda naskočila s životní parťačkou Bethanií Mattekovou-Sandsovou: „Doufám, že už bude zdravá.“
Nejspíš to neskončí dalším mečbolem, o Velikonocích na Hané se vše sešlo přece jen až hollywoodsky povedeně. „Takže první rozlučka se povedla krásně,“souhlasila spokojeně. „Tak uvidíme, jaká bude ta česká singlová – a ta zahraniční.“