Potentáty zdravila naposledy mávátka
Chlad provázel první máj roku 1989.
Nezbytný hold straně a vládě lidu 1. května o Svátku práce se naposledy v éře socialistického Československa skládal v průvodech na ulicích měst celé země před 30 lety. O půl roku později tutéž vládu na stejných místech vypískal.
Dobová média slibovala radostnou akci ve znamení mládí. Do slavnostního hávu se odívaly ulice, například ve federální metropoli Praze se tak dělo na Václavském náměstí.
Sem se prvomájový průvod vrátil po 16 letech. I když, problémy se tu a tam vyskytly, připouštěl tisk. „Však také výzdoba Václavského náměstí pracovníkům Sadů, lesů a zahradnictví připravila nemálo starostí,“oznamovala v dubnu 1989 média. Sadaři totiž vysadili tulipány, ty ovšem nečekaně předčasně rozkvetly. Museli je nahradit chryzantémami a afrikány.
S patřičným předstihem se čtenářům odtajňovala režie prvomájových průvodů, třídou Julia Fučíka v Ústí nad Labem měli v čele zástupu vyrazit pionýři spolu se zasloužilými pracovníky závodů. Stejné místo v Plzni bylo vyhrazeno 500 pionýrům a jejich vedoucím.
Země se ladí do svátečního
Větru a dešti se však poručit nepodařilo, na počátku svátečního víkendu se od pátku 28. dubna 1989 nad Čechy od severu natlačila studená fronta, noční teploty spadaly k nule a přišel také sníh. Sypače a pluhy vyjížděly do akce mimo jiné na Klatovsku, okolo Nepomuku či na Žďársku na Vysočině nebo v Beskydech.
Den před 1. májem probíhal další tradiční rituální akt, na Pražském hradě se rozdávala čestná vyznamenání, vybrané osobnosti si odnášely třeba titul hrdina socialistické práce anebo národní umělec. Ten první dostal například František Čuba, předseda proslulého JZD Slušovice na Zlínsku. „Za politickou angažovanost a uplatňování nejnovějších vědecko-technologických poznatků v praxi,“zněl komentář ocenění pro Františka Čubu. Titul národní umělec si mimo jiné odnesl tanečník Vlastimil Harapes.
Pro většinu lidí na sklonku komunistické vlády prvomájové oslavy znamenaly hlavně prodloužený třídenní víkend. Kdo se mohl „ulít“z jásání, učinil tak.
„Z Prahy na chalupu jsme se vydali v pátek odpoledne. Nebyli jsme jediní, soudě podle provozu,“vzpomínal Tomáš Hatek, tehdy středoškolák.
Pro někoho prvomájové veselení znamenalo práci navíc. „Tradičně se nařizovala mimořádná pohotovost. Vyhlašovala se, tuším, od půlnoci na 28. dubna 1989,“vzpomínal Radek Lukeš, tehdy příslušník Veřejné bezpečnosti na jednom z oddělení na periférii Prahy.
Potlesk pro tribuny
Oficiální reportáže o Svátku práce zněly nadšeně. „Pozornost celého národa je upřena na tribunu v dolním konci Václavského náměstí. Do dálky je vidět heslo Jednotně cestou přestavby a demokratizace,“tvrdil tisk.
Na zmíněné tribuně se sešli nejvyšší potentáti KSČ a vlády, Gustáv Husák, Miloš Jakeš, Ladislav Adamec a další. Projev Miloše Jakeše lid podle propagandy doprovázel souhlasným potleskem.
V Praze s třepetálkami, prapory a transparenty mašírovaly více než dvě stovky tisíc lidí, vysokou účast si pochvalovali pořadatelé v Ostravě, Brně a dalších krajských městech.
Protest v dny oslav
Odpor k rozkládajícímu se totalitnímu systému se však nepodařilo umlčet ani během prvomájových oslav. „Skupina asi 80 stoupenců nezákonných struktur se pokusila narušit pořádek v horním konci Václavského náměstí,“uváděla policejní svodka. Bezpečnost a pořadatelská služba proti demonstrantům tvrdě zasáhla.
Po skončení oficiální slávy se na Václavském náměstí zase protestovalo. Proti třem stovkám lidí zasáhla Veřejná bezpečnost a lidové milice. Řada zatčených skončila na stanicích VB v centru hlavního města, hrozilo jim stíhání za přestupky či přečiny, nedovolené shromážďování či výtržnictví. Proti opozici nepomáhaly represivní zásahy, ani preventivní opatření, které měly lidi odradit od účasti na protestech. Šlo například o takzvané profylakční pohovory, které měly odradit potencionální opozici.
Prvomájové oslavy v českých zemích proběhly poprvé 1. května 1890 na pražském Střeleckém ostrově.
„Bataljóny dělnické, přečetné, nepřehledné, vřadily se do lidského šiku, aby již provždy stejným postupem šly s námi ostatními za vznešenými lidskými cíli,“chválil první průvod literát Jan Neruda.
S nástupem komunistického režimu po únoru 1948 se účast na oslavách 1. máje stala téměř povinnou, neúčast lidí kontrolovali jejich nadřízení, v případech studentů kantoři.
„V parcích bloumali mnozí lidé, kteří se vytratili z průvodů a špalírů. Domů si však netroufli, aby je domovní důvěrnice neudaly,“vzpomínal na pochmurný počátek 50. let proslulý lékař Josef Charvát.
V průvodech se tou dobou ocitly alegorické vozy, například se zlým Strýčkem Samem s karikaturou pytle dolarů či atomové bomby.