Pořád zpívám Lennona, líčí Bryan Ferry z Roxy Music
Vždy elegantní Bryan Ferry s nezapomenutelným hlasem míří do Prahy po dlouhých dvanácti letech.
Nedávno byl uveden do síně slávy s kapelou Roxy Music, kterou v 70. letech založil, ale ani v telefonickém rozhovoru nedává najevo hvězdné manýry. Třiasedmdesátiletá legenda „dekadentního popu“váží každé slovo a dává najevo, že koncertování ji stále baví. Bryan Ferry zavítá do pražského Fora Karlín 5. června.
Máte za sebou část turné po Jižní Africe, Austrálii nebo Japonsku. Jak to šlo?
Bylo to v pořádku, děkuji za optání. Je vždy vzrušující hrát na tak různorodých místech, pro různá publika. V Japonsku jsem nějakou dobu nebyl. A v Praze jsem nehrál nějakých deset dvanáct let, takže se opravdu moc těším. Víte, kde tam budeme vystupovat?
Jistě, Forum Karlín je relativně nový klub. Má dobrou akustiku.
Tak to je v pořádku.
Jak velký rozdíl je v publiku různě po světě?
Nejvíc to asi záleží na tom, kdy ti lidé začali moji hudbu poslouchat. Pokaždé je to jiné. Samozřejmě že když hraju v Británii, mají tam naposlouchané moje písně od počátku Roxy Music v roce 1972. Na turné hrajeme hodně věcí z éry Roxy, některé moje nejlepší sólové písně. Je to takový mix.
Díval jsem se na pár setlistů nynějšího turné a zdá se mi, že nejste fanoušek improvizací. Že je každý koncert stejný. Je to tak?
Improvizace je důležitá, když jste ve studiu a nahráváte. Ale když děláte celou řadu show za sebou, tak technologie, které jsou na to nabalené, vyžadují, aby to byl pokaždé víceméně stejný set. Kvůli zvuku nebo světlům. Samozřejmě si s tím můžete trochu pohrát. Ale potom je pár písní, o kterých stejně víte, že je musíte zahrát každý večer.
Takže když hrajete s jazzovým Bryan Ferry Orchestra, máte víc svobody než na tomto turné?
Samozřejmě, to je něco úplně jiného. To je parta plná neskutečných improvizátorů, takže jim nechávám volnější ruku.
Vaše nejnovější deska Bitter-Sweet obsahuje vaše vlastní písně v jazzových úpravách. Není to divné jít do studia znovu pracovat na už hotové skladbě?
Vůbec ne! Naopak bych si přál, abych to mohl dělat častěji, protože je trochu smutné, když nemůžete skladbu dál rozvíjet. Moji hudební hrdinové, jako byli Charlie Parker, Billie Holidayová nebo i Frank Sinatra, nahráli během své kariéry množství verzí vlastních písní. Myslím si, že je vždy dobré se po letech podívat na vlastní tvorbu a zkusit se k ní postavit jiným způsobem. Deska vznikla jako soundtrack k seriálu Babylon Berlín, takže to byla skvělá příležitost a motivace.
Natočil jste i desku coverů Boba Dylana. Je přístup stejný, když předěláváte cizí písně a vlastní?
Mám v tom ohledu dost zkušeností, rád dělám cizí skladby. A Dylanovu píseň A Hard Rain’s a-Gonna Fall jsem zařadil už na svou první sólovou desku. Myslím, že je to jeden z jeho nejlepších textů.
Ptám se proto, že od ostatních asi budete brát hity, kdežto u vlastní tvorby jste zase ovlivněný jinak, ne?
U vlastních skladeb je to často dost náhodný výběr ve stylu – tohle bych si rád zazpíval znova a tady zkusím použít violu místo kytary. Samozřejmě v případě desky Bitter-Sweet se bavíme o akustických verzích, protože to bylo adekvátní období Berlína dvacátých let. Znova opakuju, že bych toho klidně dělal víc. Ale těch projektů je tolik a času tak málo... Ještě když jedete na turné, tak se naladíte do té role a najednou zjistíte, že uplynul celý rok!
Roxy Music byli v březnu uvedeni do Rokenrolové síně slávy, k čemuž gratuluju.
Moc děkuju! Bylo fajn být zase na pódiu s Philem a Andym. Taky se k nám přidal Eddie Jobson, s nímž jsem nic nedělal snad od roku 1977.
Taky jste si společně zahráli. Byla to jen jednorázová akce, nebo budete nějak pokračovat?
Myslím, že ano. Andy a Phil si chtěli zahrát, tak jsem je začlenil do své doprovodné kapely, která už je sehraná, a bylo to moc povedené.
Proč se tedy nevydáte někdy na turné jako Roxy Music?
Je to komplikované. Teď podle mě hrajeme dobré verze starých písní, protože moje kapela je skutečně všestranná. Můžu tedy nabídnout to nejlepší z obou světů. Ale kdyby byla nějaká zvláštní příležitost, tak proč ne. Nemám s tím problém.
Deník Guardian jednou napsal, že Roxy Music jsou druhá nejvlivnější britská kapela po Beatles. Nebudu se ptát, jestli souhlasíte, ale spíš, co s vámi taková pocta dělá.
Ale ano, asi jsme dost lidí ovlivnili. Od začátku jsme v muzice ukazovali hodně nových směrů a možností. Už na první desce.
Vy jste po smrti Johna Lennona natočil jeho píseň Jealous Guy a dnes jste asi jediný, kdo ji hraje snad na všech koncertech.
Je to velká část mojí kariéry. Nádherná písnička a v podstatě to poslední, co jsme s Roxy Music udělali. A i pro nás to byl velký hit. Lidi ji rádi slyší a já ji rád hraju. Skvělá je taky dávná verze Donnyho Hathawaye a samozřejmě Lennonův originál je nedostižný.
Neposlala vám Yoko Ono nějaký dárek? Myslím za tantiémy z koncertů. Zatím ne, ale nikdy nevíte, co bude.