Zápletkou Grófka neoslňuje, poetikou ano
Touha po svobodě a sebeurčení zmítá duší osmnáctileté hrdinky nejnovějšího románu spisovatelky Lenky Horňákové-Civade Grófka. Stejně jako předchozí Marie a Magdalény jej napsala ve francouzštině.
Autorce a malířce, která žije ve Francii už přes dvacet let, představil Paříž její partner v devadesátých letech. Protagonistka příběhu Ana se však ve francouzské metropoli ocitá o pár let dříve. Zprvu krátký výlet československého dorostu za tamní spřátelenou komunistickou mládeží se rozhodne proměnit v trvalý útěk z domoviny. Žádný plán nemá, jen svůj pas. Velmi brzy však během toulek po městě potkává zprvu tajemnou Grófku, která jí poskytne útočiště u svého přítele v jakési kavárně barového typu, či snad baru kavárnového typu. Kdo ví. Podstatné to však není. Zprvu plachá a němá Ana, nucená skrývat se v malém kamrlíku, postupně nachází svůj hlas jako múza malíře Alberta, pravidelného návštěvníka jejího nového domova.
Poetika vítězí nad politikou
V nitru se však stále vyrovnává se vzpomínkami na Československo, na oslavy Prvního máje, rodiče, otce funkcionáře i matku učitelku a hlavně na ty proklaté karafiáty. Kytky, které v Paříží nikdy nebudou znamenat to samé, co v Praze. A do toho všeho Grófka, rozporuplná žena, která se jí jen tak rozhodla pomoct, ale ona netuší proč. Není však třeba oplývat detektivním talentem, aby to čtenáři velmi záhy došlo. Ústřední zápletka Grófky invencí neoplývá, román však nabývá alespoň na poetických rozměrech. Odkazuje na Karla Hynka Máchu i Guillauma Apollinaira, soustředí se na proměnu krajiny, vnitřní i venkovní. V protikladu leží skutečný hybatel osudu Grófky i Any – politická situace. Jeden z mála pevných bodů jinak rozevlátého, mnohdy až fantaskního příběhu.
Dvě ocenění za tři roky
Pokud na jeho náladu čtenář nepřistoupí a nenechá se zavléci autorkou vstříc trochu naivnímu světu, zůstane jeho vyznění velmi banální. Zajisté zcela jiné, nežli v případě předchozí knihy Marie a Magdáleny, za kterou získala prestižní cenu Prix Renaudot. Ocenění však neminulo ani Grófku. Horňáková-Civade si převezme Le Prix Littéraire Richelieu de la Francophonie – cenu pro autory, kteří píší francouzsky, aniž by francouzština byla jejich rodným jazykem. Za necelé tři roky skvělá bilance.