Fotbalista Šural zahynul v Turecku
Tragická zpráva z Turecka. Zemřel fotbalový reprezentant Josef Šural. Bylo mu osmadvacet.
Když viděl, jak se parťák Cenk Alkilic žene po pravém křídle, výrazně přidal. Kopl do vrtule, prohnal se mezi soupeři z Kasimpasy, v pokutovém území si počkal na zpětnou přihrávku a pravou placírkou uklidil balon k tyči.
Gól!
Kolik takových gólů už Josef Šural vstřelil.
A ještě víc jich připravil. Jenže tenhle byl zvláštní, sváteční a vzrušující.
Nejenže pro Alanyaspor orazítkoval sladké vítězství 3:0, ale zároveň to byl první Šuralův zásah v turecké lize.
A taky první po narození druhé dcery Melissy, takže si šťastný táta strčil palec do pusy, aby ukázal, na koho myslí především.
Na konci února byl Josef Šural přesvědčený, že zase chytá drajv. Že se posune z pozice náhradníka a konečně rozzáří svůj dres s netradičním číslem 90, které si v Turecku vybral podle roku narození.
„Doufám, že další góly budou následovat,“vzkázal.
Zmýlil se.
Bohužel.
Život talentovaného fotbalisty včera vyhasl.
Tragicky a nepochopitelně. Šural vypadl z mikrobusu, který si sedm hráčů Alanyasporu objednalo, aby mohli co nejrychleji odjet z nedělního utkání. Nechtělo se jim čekat na pondělní let, tak se domluvili, že budou 600 kilometrů z Kayseri cestovat po silnici. A ještě budou doma o hodně dřív než tým. Jenže pět kilometrů před cílem řidič usnul, sjel ze silnice, narazil do betonové zdi a zadní posuvné dveře se otevřely.
Šural neměl šanci zareagovat.
A lékaři neměli šanci ho zachránit. Zatímco spoluhráči měli oděrky a lehká zranění, Šural zemřel.
Jeho zranění byla fatální.
„ Ztratili jsme syna, je nám to nesmírně líto,“prohlásil šéf klubu Hasan Cavusoglu.
Českou ligu hrál Šural od osmnácti za Zbrojovku Brno, nakonec zvládl 217 zápasů a dal 52 branek.
Měl talent, rychlost, průbojnost, drzost, poctivě makal pro tým. A uměl zakončit na mnoho způsobů: technicky, tvrdou ranou, hlavou, z přímého kopu.
Jenže než posílil tělo do dospělého fotbalu, zlobilo ho. Třísla, šlachy, kotníky. Ve dvaceti si na turnaji v Nové Včelnici zpřelámal holenní kost. Při operaci pak doktoři zjistili i nalomenou kost v kotníku, takže musel pod skalpel znovu. „Měl jsem slzy v očích, to si nezasloužil,“říkal trenér Karel Večeřa. Promarodil celou sezonu, načež ho z Brna prodali do Liberce. Jako součást balíčku za útočníka Rabušice. Ti dva si náramně rozuměli. Pronajali si byt a bydleli v něm spolu celý rok. „Daleko od domova jsem měl parťáka, na kterého byl spoleh. Šury byl jedním slovem sluníčko. Hrozně hodný kluk. Na červen jsme se domlouvali, že zapijeme jeho malou,“vyprávěl včera Michael Rabušic, když stěží zadržoval slzy. První dceru Vanessu před pěti lety zapíjeli, Melissu už bohužel nestihnou. Šural, rodák z Hustopečí, vydržel v Liberci pět let a stal se ligovým hitem. Střílel důležité góly, pomohl k titulu, v srpnu 2015 trefil postup do Evropské ligy. Taky do národního týmu se dostal. Vzpomenete si, jak se trefil v říjnu 2015 proti Nizozemcům v kvalifikaci v amsterdamské Areně? Pohybem oblafnul stopera van Dijka, v současnosti nejdražšího obránce planety, a špičkou posunul míč k přední tyči: „Na to nikdy nezapomenu. Nádhera.“
Byl to jeho první a poslední gól za reprezentaci.
Za tři měsíce se hlásil na Letné, jako vytoužená posila Sparty. I když už už podepisoval smlouvu Slavii, nakonec kývl konkurenci. Stál deset milionů.
V té době si myslel, že by ve Spartě mohl strávit zbytek kariéry. „ Sparta je klub, který se ti dostane pod kůži,“vyprávěl ve fotoateliéru MF DNES, než odjel do Francie na mistrovství Evropy 2016. Se sparťanskými spoluhráči Dočkalem a Krejčím pózovali jako mušketýři. Měli klobouky s pštrosími pery, košile s manžetami, široké kalhoty, vysoké kožené boty, v ruce nablýskané kordy. „Vždycky jsem si zakládal na tom, že žádný jednotlivec není víc než tým. Já se týmu podřizuju za každých okolností. Jeden za všechny,“vyprávěl coby Aramis. Ve Spartě to dotáhl do funkce kapitána, byl jednou z tváří klubu, ale podzimní hádky o navýšení platu mu pokazily náladu. Hrál málo, a když už nastoupil, vypadalo to, že nemá motivaci. Když letos v lednu přestupoval, věřil, že mu v Turecku bude líp.
Velké lidské neštěstí. Hodně sil celému klubu, zraněným a rodině Josefa Šurala. Sergio Ramos, obránce Realu Madrid
„Pepa byl nejen inteligentní fotbalista, ale i kamarádský člověk. Ta zpráva mě hluboce zasáhla.“Šilhavý, Jaroslav kouč reprezentace
„Na jediný gól v repre jsi mi nahrál ty... Odpočívej v pokoji a rodině mnoho sil.“David Limberský, obránce Plzně a bývalý spoluhráč
„Opustil jsi nás moc brzo, Šury. Tvůj úsměv budu mít navždycky v paměti.“Semih Kaya, bývalý spoluhráč ze Sparty