Nová éra, nový císař. A nové Japonsko?
Jako 126. vládce přichází císař Naruhito, první panovník, který studoval na Západě
TOKIO Japonský císařský palác v centru Tokia se včera koupal v nazlátlém jarním slunci, davy turistů procházely kolem tak jako v kterýkoliv jiný den. Máloco nasvědčovalo tomu, že uvnitř palácových zdí se všechno horečnatě chystá na výjimečnou historickou chvíli.
S úderem půlnoci se totiž Japonsko probudí do nové éry.
Po dnešní abdikaci císaře Akihita vstoupí následujícího rána do korunního sálu jeho syn a následník Naruhito, převezme „tři posvátné poklady“(meč Kusanagi, zrcadlo Jata no kagami a klenot Jasakani no magatama) odkazující k mytické sluneční bohyni Amaterasu a stane se 126. císařem japonské historie.
Zároveň s tím začne i nová historická epocha pojmenovaná Reiwa, období „nádherné harmonie“.
Jak zdůraznil japonský premiér Šinzó Abe, toto jméno bylo pečlivě vybráno, aby souznělo s očekáváními japonské společnosti směrem do budoucna.
„Vybrali jsme název Reiwa v naději, že se Japonsko stane místem, kde každý Japonec bude moci doufat v budoucnost a jeho sny rozkvetou stejně jako nádherné květy sakur oznamující příchod jara,“řekl premiér Abe.
Pro Japonce každopádně jde o nesmírně důležitý okamžik.
V symbolické rovině to znamená, že se začíná odznovu, pěkně od nuly a každý má možnost napravit případná předchozí zaváhání. Aby o tom mohli obyvatelé země vycházejícího slunce náležitě rozjímat, dostali výjimečné desetidenní volno. A aby nezůstalo jen u přemítání, nového panovníka mimo jiné přivítá speciální „císařský“tříkilový burger velikosti fotbalového míče, který v tokijské restauraci Oak Door vyjde v přepočtu na 20 tisíc Kč.
Dlouhá staletí se císaři střídali na trůně po smrti předchůdce. Nynější případ je naprostou výjimkou – císař Akihito abdikuje v 85 letech kvůli zdravotním problémům. Naposledy došlo k něčemu podobnému v roce 1817, kdy se císař Morohito vzdal trůnu ve prospěch svého syna Ajahita. „Tentokrát tedy nikdo nezemřel, takže Japonci nemusí truchlit a mohou slavit o to mohutněji,“uvedl Ejiči Mijaširo, který se zabývá historií císařské rodiny.
Japonský císař už není vládcem v pravém smyslu tohoto slova, spíše je symbolem své země. Sice nemá prakticky žádné výkonné pravomoci, je jen formální hlavou země, jež vykonává náboženské obřady a vítá zahraniční delegace, Japonci však svého panovníka zbožňují a hluboce respektují.
Snažil se léčit historické rány
Období císaře Akihita nebylo pro Japonsko (pochopitelně nikoliv císařovou vinou) nijak jednoduché. Bylo dobou, kdy se pomalu vytrácel do té doby udivující ekonomický boom, vracela se ekonomická nejistota doprovázená demografickými otřesy a přetrvávala neschopnost vyrovnat se s nechvalným odkazem druhé světové války (ani to se netýká císaře osobně).
„Akihito bude vzpomínán jako jeden z mála, který se v rámci svých omezených ústavních možností snažil léčit historické jizvy, jež japonský militarismus zanechal v Číně a na Korejském poloostrově,“uvedla Tessa Morris-Suzukiová, profesorka japonské historie na australské národní univerzitě. „Je potřeba také zaznamenat císařovu usilovnou snahu bránit poválečnou pacifistickou ústavu,“dodala.
„Zatímco válečná role jeho otce, císaře Hirohita, rozděluje Japonce i tři desetiletí po jeho smrti, jeho syn se pokoušel odčinit minulé hříchy japonského impéria,“uvedl profesor politologie na tokijské univerzitě Koiči Nakano.
Akihito byl také prvním panovníkem, který si nenárokoval božský status.
Všeobecně se očekává, že nový císař Naruhito bude následovat modernizační přístup svého otce, že bude oním čerstvým větrem, který zavane souostrovím a dá mu nový impulz. Nejen proto, že bude vůbec prvním mužem na chryzantémovém trůně, který studoval na Západě – na prestižním Oxfordu.
Milovník turistiky a dopravy
Naruhito, velký milovník turistiky a historie, symbolizuje poněkud uvolněnější podobu stále nesmírně konzervativní monarchie.
V mládí strávil nějaký čas v Austrálii, kde vyjížděl na výlety, hrál tenis a zdokonaloval se ve hře na housle. V posledních letech čas od času přednášel na jedné z japonských univerzit a rovněž se stal tváří císařského paláce na mnoha oficiálních zahraničních cestách. Mimořádně ho zajímá také doprava, ostatně na Oxfordu obhájil závěrečnou práci o historické dopravě na Temži.
S manželkou Masako rozenou Owadovou mají dceru Aiko.