Dívka pro budoucnost: Jdu dál, dokud mě nezastaví
Místo házené či krasobruslení vsadila na tenis – a vyplatilo se. Karolína Muchová může v Praze prvním titulem potvrdit, co se v ní skrývá
Tak schválně: kolik znáte elitních tuzemských házenkářek, akvabel, krasobruslařek? U tenistek je to jiný příběh, Česko se nyní pyšní skvělým portfoliem. A to je čerstvě doplněno o jedno nové jméno. Stačilo se zaposlouchat, jak po jejím mečbolu lidé na tribunách povstali a spustili: „Kája! Kája!“Nová Karolína vstupuje na scénu. Nyní s příjmením Muchová. „A víte, že jsem je ani neslyšela? V takové euforii jsem,“usmívala se
22letá dívka a všesportovní úkaz. Muchová si v dětství vyzkoušela všechny tři v úvodu zmíněné disciplíny – a nebylo to marné. Jako by zkombinovala házenkářskou sílu, mrštnost z bazénu i umění tanců na ledě. Na její tenis se hezky dívá a už to nese výsledky. Na Prague Open je poprvé v kariéře ve finále turnaje WTA, v sobotu od 11 hodin ji čeká Teichmannová ze Švýcarska: „Cítím se dobře, s většinou zápasů jsem spokojená. Jdu dál, dokud mě někdo nezastaví – nebo se nezastavím já sama.“
Dcera dlouholetého ligového fotbalisty Josefa Muchy na sebe poprvé rázně upozornila loni na US Open, když v nočním zápase na jednom z hlavních stadionů zdolala bývalou wimbledonskou šampionku Garbine Muguruzaovou.
Asi máloco se může lišit tak jako věčně tepající New York a útulný areál ve Stromovce, u nějž šumí Vltava, ale pro Muchovou je klíčové, že tu dopisuje první velký tenisový kruh. Od naděje – ta, co zdolala ve velkých kulisách velkou hráčku – došla až do titulového duelu.
„Na tenisu je krásné, když něco dokážete zlepšit a pak to převedete do zápasu,“líčí. „Ale výhry, to je ten nejhezčí pocit ze všech.“
Před rokem se Muchová v nadsázce ještě označila za lehce lenivou, teď si pochvaluje, jak se svým týmem nacházejí ideální tempo a model přípravy. „Sedí mi to takhle. Je to dřina, ale já nebudu ta, co trénuje šest hodin denně,“říká.
Průprava ze zcela rozlišných sportů – individuálních i kolektivních, silových i technických – z ní tvoří hráčku, která na současném okruhu WTA vyniká a vymyká se.
I podle hesla: Tenis je přece hra. „Jsem odmalička hravá, kreativnější. Nerada se chválím, ale ve sportech nejsem špatná,“říkala nedávno v Prostějově, když si vysloužila první pozvánku do Fed Cupu. Na hravost se tím pádem zaměřuje cíleně: „Nejde to přece na tréninku bouchat odzadu a pak hrát v zápasech něco jiného. Vím, že se říká, že se lidem můj tenis líbí. Ale jen to mi zápasy nevyhraje.“
To již dnes nemusí být pravda, v Praze může dojít k souladu projevu a výsledků. Muchová tu zdatně používá své ryze „muchovské“zbraně. Je fyzicky odolnější, konečně zdravá. A zvyká si na velké soupeřky na druhé straně kurtu. To, že ji letos dvakrát udolala Anqelique Kerberová, už se do třetice příště nemusí opakovat: „Ještě před rokem jsem z takových byla taková ‚wau‘, ale už nejsem vyjukaná. Dívám se na ně. Řeším, co se od nich můžu naučit.“
Pokud pražskou jízdu korunuje, svoji učenlivost potvrdí naplno.