Pafko o domácích porodech
Řešení kteréhokoliv medicínského problému v médiích je často spojeno s emocionálními diskusemi a racionální názor odborníků stojí v pozadí. Tak je tomu i s domácími porody.
Ch ceme-li se dívat dopředu, měli bychom se nejdříve podívat dozadu, abychom pochopili vývoj. Stačí se zamyslet, jak to bylo v našich rodinách. Můj otec se narodil na vesnici v roce 1909, samozřejmě doma. Maminka se již narodila v pražské porodnici. Jedné z mých dcer musel být hned po příjezdu do porodnice proveden pro pokračující hypoxii (nedostatečné okysličení plodu) císařský řez. Naštěstí vše dobře dopadlo.
To, co jsem prožíval na chodbě před operačním sálem, bych nepřál nikomu. Následně jsem přemýšlel o tom, že v případě jakéhokoliv zdržení bych asi do konce svého života pomáhal s péčí o postižené dítě.
Ostatně porodnictví jako specializovaný medicínský obor vznikalo z potřeby asistence druhé osoby u porodu. Nejdříve to byly porodní báby a později, jak přibývaly diagnostické a zejména v případě komplikací i léčebné výkony, to byli lékaři porodníci.
Žijeme ve 21. století a nerozumím těm ženám, které mají možnosti, jež ženy na začátku minulého století neměly, ale přitom riskují, rozhodnou-li se rodit doma. Tam nemají možnost operačního řešení možných komplikací, u porodu není neonatolog, který je schopen se kvalifikovaně o novorozence postarat, atd. Doba, kdy i lékař u domácího porodu se kleštěmi snažil zachránit zoufalou situaci, je z mého pohledu pryč. Jistě, porod je fyziologický proces, ale bohužel nikdy nemůžeme předem, tak jako v celé medicíně, vyloučit možné komplikace. Běhání personálu po nemocniční chodbě s pacientem na vozíku, jež tak často vidíme v televizních seriálech z chirurgického prostředí, nemám rád. V reálu jsou takové situace na chirurgiích vzácné. Jistě méně časté než v porodnicích…
Rizikové jedno procento
Plánovaných domácích porodů je u nás naštěstí méně než jedno procento, ale nutnost akutního převozu do nemocnice je u nich asi 9 až 10 procent! Více než polovina takto rodících žen má vysokoškolské vzdělání! Přitom nejohroženější různými komplikacemi jsou právě starší ženy, které rodí poprvé, jak prokázala studie Ústavu péče o matku a dítě v Praze. Jistě, počet komplikací není velký. V medicíně však jde vždy o osud jednotlivce. Odborníci bojují a musí chránit jeho zdraví. Jenom v Praze musela rychlá záchranná služba převézt plánovaně doma rodící ženu pro porodní komplikace v letech 2016 až 2018 celkem patnáctkrát! Z dvanácti mezinárodních studií v průmyslově rozvinutých zemích bylo zjištěno riziko úmrtí novorozence přibližně třikrát vyšší, když se srovnávaly domácí porody s porody v nemocnici.
Respektovat právo na svobodné rozhodnutí každého z nás je obsaženo i v evropské Úmluvě na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti. Tato svoboda musí však respektovat svobodu našeho okolí. Jinak jde o anarchii. Člověk se může opít, v tom je svobodný, ale způsobí-li si v opilosti úraz, má být ošetřován ze solidárního pojištění? Ve svém rozhodnutí rodit doma by v případě přidušeného novorozence měla nést odpovědnost rodička, která se rozhodla pro domácí porod, ne společnost, která se v takovýchto situacích pak stará o postiženého jedince nejen do konce života matky, ale často i po něm. Myslím si, že při vědomí toho by si to mnohé zastánkyně domácích porodů rozmyslely. Jistě, k neštěstí může dojít i v porodnici. Zde však přebírá automaticky odpovědnost stát a v případě prokázání pochybení jsou stíháni jednotlivci.
Ostatně názorové protiklady mezi zastánci a odpůrci plánovaných domácích porodů řešil Evropský soud pro lidská práva – tedy zda je legitimní veřejný zájem státu na ochranu života a zdraví novorozenců a rodiček a zda tento převyšuje právo jednotlivce na soukromí. Evropský soud rozhodl, že „žádná porodní asistentka nedisponuje oprávněním k poskytování zdravotních služeb včetně fyziologického (nekomplikovaného) porodu v domácím prostředí, protože pro jeho vedení v domácím prostředí je třeba vždy splnit požadavky na minimální věcné a technické vybavení podle příslušných vyhlášek ministerstva zdravotnictví“. Tyto podmínky však v domácím prostředí nejsou.
Míč na straně politiků
Požadavek mnohých, tedy mít domácí prostředí a přitom jistotu komplexního zajištění, by byl ideální. Nikdo nebrání budování jakýchsi porodních domů, které by ale byly vybaveny v případě potřeby vším a všemi, aby odpadl riskantní převoz, který je náročný na čas a může ohrozit jak dítě, tak matku. Čeští porodníci by proti tomu nebyli. V podstatě by šlo o to, upravit naše porodnice do stavu, který by vyhovoval části klientely, jež není spokojena se současným stavem. Stačí se však podívat zpátky do historie. Bohaté ženy rodily v jednolůžkových pokojích v nemocničním komfortu srovnatelném s tím, jaký měly doma, ale s nemocničním zajištěním. Všichni ale víme o reálných ekonomických možnostech našeho zdravotnictví i stálém odkládání možnosti nadstandardní péče, komerčního připojištění atd. Problém je tedy v rukou politiků, ne porodníků.
Vědom si současné reálné situace, při výběru místa, kde mají rodit moji nejbližší, bych bez rozmýšlení vždy dal přednost bezpečí před domácím komfortem.
Riziko úmrtí novorozence bylo třikrát vyšší, když se srovnají domácí porody s porody v nemocnici.