Německo, země cizinců
Každý osmý člověk žijící v Německu se narodil v jiné zemi. Čtvrtina z těch, kteří sem přišli za prací, pochází z Balkánu. Ze států mimo Evropu vedou Indové a Číňané.
BERLÍN Německo má další rekord. Počet cizinců žijících v zemi dosáhl nové nejvyšší hodnoty: podle údajů německého statistického úřadu za loňský rok jich tu žije 10,9 milionu. Při celkovém počtu obyvatel Německa, kterých je nyní podle statistik téměř 83 milionů, to znamená, že každý osmý člověk pochází z jiné země.
Čistý přírůstek cizinců oproti roku 2017, tedy jejich počet po odečtení těch, kteří se mezitím znovu odstěhovali, je 292 tisíc. To znamená nárůst téměř o tři procenta.
K výraznému nárůstu počtu cizinců, neboli každého, kdo nevlastní německý pas, došlo zejména v důsledku migrační krize.
Od začátku roku 2015 až do února letošního roku podle statistik požádalo v Německu o azyl téměř 1,7 milionu lidí. Přibylo však i občanů členských států Evropské unie, kteří do Německa přišli za prací. Jejich počty za poslední tři roky pokaždé vzrostly zhruba o pětinu, loni jich bylo 266 tisíc. Německo se potýká s nedostatkem kvalifikovaných pracovních sil a část těchto neobsazených míst pak v rámci volného pohybu osob zaplňují právě Evropané z okolních zemí.
Lidé sem ale přicházejí i z mnohem větší dálky. Nejvíc se jich sem stěhuje z Indie – na celkovém počtu cizinců v zemi se Indové podílejí 12 procenty. Následují Číňané (9 procent), hned za nimi občané Bosny a Hercegoviny (8 procent) a Spojených států (7 procent). Většina z nich je v produktivním věku, prototypem je muž kolem 35 let.
Narůstající trend je ovšem vidět i v oblasti západního Balkánu. Pokud sečteme příchozí z Albánie, Kosova, Černé Hory, Bosny a Hercegoviny, Srbska a Makedonie, pak občané těchto zemí tvoří celou čtvrtinu všech z těch, kdo do Německa přicházejí za prací. Podíl na tom má i zjednodušení přístupu na pracovní trh, který Německo zavedlo v roce 2016.
... nebo pro azyl
Na jedné straně Německo cizince potřebuje k doplnění chybějících pracovních sil, na druhé straně pak nedokáže přimět k odjezdu ty, kdo v zemi nemají povolení k pobytu a přebývají v ní nelegálně. To se nejčastěji týká migrantů, jejichž žádosti o azyl úřady zamítly jako bezdůvodné.
Německo má chronický problém s jejich vyhošťováním. S tím se Horst Seehofer jako ministr vnitra potýká od svého nástupu do funkce před více než rokem, k výraznému posunu za tu dobu však zatím nedošlo. Nedávno Seehofer navrhl nové opatření, které deportace v praxi sice příliš neusnadní, ale přinejmenším pro úřady by mohlo znamenat lepší přehled o tom, kdo v zemi pobývá a s jakým statusem.
Méně než být „trpěn“
Tím nejnižším je v současnosti kategorie, v rámci níž je člověk v zemi pouze takzvaně „trpěn“. Typickým příkladem je kdokoli, kdo nelegálně překročil hranice Německa a následně tu podal žádost o azyl, kterou ovšem úřady někdy i opakovaně zamítly.
Pokud nedojde k dodatečné legalizaci pobytu, jako například sňatkem s německým občanem, dostane úřední výzvu k odjezdu ze země. Pokud se tak nestane, má následovat vyhoštění.
To však vzhledem k jeho obtížnému provádění často nenastane a formálně se na čas odloží. Po tuto dobu má dotyčný status trpěné osoby bez nároku na klasické sociální dávky nebo bezplatný jazykový kurz.
Horst Seehofer navrhoval, aby pod touto kategorií přibyla ještě jedna nová: „trpěn s nejasnou identitou“. Má se týkat těch, kdo nemají platné doklady a odmítají spolupracovat s úřady ohledně potvrzení jejich identity a údajů, jako je věk a země původu. A také těch, kdo svou identitu záměrně tají.
Podle ministerstva vnitra se to může dotknout až čtvrtiny všech trpěných osob.
O účinnější deportace těch, kdo v Německu nemají povolení k pobytu, se vláda snaží několik posledních let, a to se stupňující se intenzitou. Zatím ale víceméně bez úspěchu.
Jen loni se jich nepodařilo uskutečnit zhruba 31 tisíc, například proto, že chyběly potřebné dokumenty nebo policisté daného běžence nedokázali najít.