Lidé spolu nemluví tváří v tvář. I to vede k rozvodu

V hlavním městě se rok co rok rozvedou přibližně tři tisíce manželských párů. V průměru jdou k rozvodu po dvanácti letech. Podle psychologů si manželé mnohdy píší přes sociální sítě a mobily, ale skutečně spolu komunikovat neumějí.

PRAHA Vloni skončilo 2 798 manželství v metropoli rozvodem. Během posledních pěti let se tento údaj příliš nemění, i když mírně klesá. Oproti statistikám z počátku milénia působí údaje na první pohled optimisticky, roku 2001 bylo v Praze dokonce 4 099 rozvodů.

„Je to mimo jiné tím, že v Praze je i méně sňatků a více lidí žije mimo manželství,“upřesňuje Michaela Němečková z oddělení demografické statistiky Českého statistického úřadu (ČSÚ).

V roce 2017 byla průměrná doba trvání rozváděného manželství v metropoli 12,4 roku – a to je nejkratší z celé republiky. V Praze se lidé rozvádějí méně – počet odpovídá osmdesáti procentům celorepublikového průměru.

Příčiny rozvodů jsou podle odborníků ve špatné komunikaci mezi manželi i ve snaze hledat rychlá řešení.

„Doba je dnes strašně rychlá a manželé nemají ani čas se zamýšlet nad sebou. Neumějí řešit problémy ani komunikovat. Hodně se dorozumívají virtuálně a písemně. A naopak méně tváří v tvář. Jiné je to u starších generací, které byly zvyklé všechno vykomunikovat tváří v tvář,“upřesňuje psycholožka Lenka Čadová.

Mnozí se podle ní nechtějí zdržovat a dávají přednost rychlým řešením, ke kterým patří i rozvody.

Podle socioložky Jiřiny Šiklové nahrává rozpadu vztahů také samo velkoměstské prostředí. „Vysoká koncentrace obyvatelstva a vysoká zaměstnanost přináší i možnost častějších setkání lidí a nižší kontrolu jednotlivců z jejich bezprostředního okolí, případně od členů rodiny. To dává vyšší příležitost k seznámení, a to i těch sezdaných,“snaží se Šiklová vysvětlit, proč manželství v metropoli většinou trvají kratší dobu než jinde. Podle ní Praha také umožňuje, podobně jako všechna velká města, vyšší anonymitu pro „tajná“setkání.

Rozvod si mohou dovolit

Lidé dnes volí snadněji rozvod i proto, že si to mohou dovolit ekonomicky. „Pro lidi je dnes snadnější se rozvést také kvůli tomu, že se jim daří lépe po ekonomické stránce a že si například mohou i po rozvodu pořídit nový byt a postavit se na vlastní nohy. Naopak v minulosti,

třeba za totality, spolu častěji zůstávali i ti, kteří se k sobě moc nehodili, protože věděli, že by nejspíš nesehnali bydlení,“říká psycholožka Čadová.

I když páry v souvislosti se svými vztahovými problémy vyhledávají pomoc psychologů, nemusí to pokaždé padnout na úrodnou půdu, protože jejich očekávání bývají mimo realitu: „Konzultace často nikam nevede. Klienti totiž bývají velmi netrpěliví a od psychologů očekávají rychlá řešení. Ale jedinou správnou cestou pro ně je to, aby se o problémech naučili zdravým způsobem komunikovat, být trpěliví, tolerantní a vidět vztah jako hodnotu, která je vyšší než třeba finanční statky,“naznačuje Čadová. Dodává, že by lidé, kteří se snaží zachránit své manželství, neměli v žádném případě počítat s tím, že přijde nějaké rychlé či snadné řešení jejich problémů.

I ti, kdo už se rozvedli, musí vynaložit hodně úsilí, zvlášť ale jsou-li svázáni společnou péčí o děti. „Mám teď klienty, kteří jsou rozvedení již asi osm let a chodí ke mně společně na terapii kvůli výchově dcery a kvůli tomu, že měla zdravotní problémy. Je to ukázkový případ hodný následování. Smutná stránka věci je však v tom, že oni začali litovat, proč se na terapii nevypravili dříve. Navíc zjistili, že rozvodem stejně před ničím neutekli,“říká psycholožka.

Děti očkované proti rozvodu

Na všem zlém se dá najít něco pozitivního. Děti z rozvrácených rodin například dostávají do vínku pro další život vyšší úroveň tolerance než ty z rodin, které se nerozpadly. Rozvod vnímají jako něco dramatického, čemu je lepší ve vlastním životě předcházet. „Ale z rozvodu si samozřejmě mohou odnést i poškození – může jít o různé neurózy, duševní nemoci či traumata,“dodává Čadová.

V minulosti nebývalo příliš běžné, aby děti žily ve střídavé péči. „Dnes je skvělé, že oba rodiče mají stejné možnosti v přístupu k potomkům i po rozvodu. Ale i když soudy nějak rozhodnou, tak bývalí partneři musejí stejně upravit režim tak, jak jim to momentální situace umožňuje. A to hlavně kvůli jejich velké pracovní zaneprázdněnosti,“upozorňuje psycholožka.

Nejhorší scénář podle ní nastane v momentě, kdy oba či jeden z rodičů řeší své problémy přes děti. Ale Čadová si nemyslí, že vypjatých situací, kdy se lidé doslova přetahují o děti, je více než v minulosti.

Příčina dramatických scénářů může být v nevyzrálosti rodičů, kteří neumějí řešit své problémy a zatahují do nich potomky.

„Dobře fungují mediační služby. Lidem pomáhají porozumět si a řešit problémy. Soudci se také snaží najít ta nejlepší řešení, která vidí, ale rozhodují z pohledu práva či legislativy. A k životu patří kromě spravedlivosti i nespravedlivost,“upozorňuje psycholožka.