Wagnerův Prsten se vybarvil v komiksu
Hrdinové z operní tetralogie Prsten Nibelungův od Richarda Wagnera se na jevištích už objevili v nejrůznějších podobách. Od pohádkově romantických až po ryze moderní.
Dnešní divadla nabízejí spíše současné výklady, jenže zase až příliš šedivé a civilní, vzdalující se představě barvitého světa bohů, skřetů, odvážných reků, ale i vzedmutého Rýna a hroutící se Valhally. Někomu navíc Wagner připadá nezáživný v jakékoli podobě.
Existuje však knižní pomůcka, s níž si lze užít Prsten plný fantazie, nebo ho dokonce objevit – byť zatím bez hudby. Nakladatelství Comics Centrum vydalo českou verzi amerického kresleného zpracování Prstenu od Philipa Craiga Russella, jenž v minulosti pracoval mimo jiné
pro nakladatelství Marvel. Do komiksu už převedl pohádky Oscara Wildea, z oper Mozartovu Kouzelnou flétnu či Straussovu Salome.
Honba za prstenem, jenž zajišťuje moc, na jevišti trvá kolem patnácti hodin. I v obrázkové podobě narostla do poměrně objemné publikace.
Russell musel samozřejmě text zhutnit, děj a postavy však sleduje věrně. Velkou výzvu v takové práci představuje Wagnerovo libreto, plné archaických výrazů a obratů. Russell a jeho překladatel do angličtiny Patrick Mason zvolili jakousi střední cestu, kterou ctí i český překlad Alexandry Niklíčkové. Nesnaží se za každou cenu přiblížit dnešním, zvláště mladším generacím užíváním současného hovorového jazyka, či dokonce slangu, ale ani nepůsobí nepřirozeně zastarale.
Také kreslený výraz by se dal charakterizovat jako klasicky půvabný a uměřený, ale přesto dostatečně dramatický a emocionální.
Postavy jako Siegfried, Siegmund či Brünnhilde by mohly svádět k nakreslení variací na „supermany“či „superženy“, ale Russell je líčí jako obyčejné lidi s jejich přirozenými emocemi, pouze zasazené do fantaskního prostředí. Tak se přibližuje Wagnerovi více než mnozí divadelníci.
V dodatku ke knize, jejíž česká verze je mimochodem velmi pečlivě připravena, Russell popisuje způsob, jakým jeho dílo vznikalo. Třeba jak se vypořádal s takzvanými příznačnými motivy, které v tetralogii doprovázejí postavy, věci i duševní pochody, nebo jak si obstarával živé modely pro jednotlivé figury. To byla někdy obtíž, zvlášť když došlo na obry Fafnera a Fasolta. Ale nakonec našel i svého muže-horu. V komiksu ho „hraje“bývalý policista, jehož Russell náhodou potkal v trafice.