Zpívat může každý, ale divák se rozhodl jinak

Nehledáme superstar ani Gotta, úkolem je zaujmout, hlásal Petr Novák z Maxim Turbulenc coby průvodce novinky TV Barrandov Zpívat může každý.

Ale kýžený úkol nesplnili. Premiérový díl nepronikl ani do devítky nejsledovanějších titulů večera a jeho příznačným dovětkem zůstal vzkaz jedné z účastnic na webu stanice: „Děkuji, že jsem si mohla zazpívat Tři oříšky, byl to pro mě i mou maminku krásný zážitek.“

Pro soutěžící a jejich rodinné příslušníky nepochybně, zato zážitek diváka se blížil mrákotnému stavu, případně neodbytnému pocitu, že odcestoval časem do roku 1953, kde v levných kulisách právě startuje tuzemské televizní vysílání.

Tajně hlasující host Petr Fiedor, kaskadér, fakír a strojvůdce z klipu Maxim Turbulenc Jede, jede mašinka, nemohl prý kvůli požárním

předpisům předvést své ohnivé speciality; tudíž nepředvedl nic.

Porota připomínala Armádu spásy, dojatě rozdávala nejvyšší známky i tam, kde by kat ze SuperStar Pavol Habera dávno stínal hlavy.

Familiární moderátor bez ohledu na věk či vzhled účinkujících hýřil zdrobnělinami, takže došlo namátkou na Aničku, Kristýnku, pejsky, kočičky i slzičky na krajíčku.

Zkrátka Barrandovští vyprodukovali chudou školní besídku, na níž dětští účinkující působili leckdy zraleji než dospělí a jejíž heslo v sobě tají nebezpečnou filozofii milosrdné lži. Neboť navzdory potlesku nad slunce jasněji ukázala, že každý opravdu zpívat nemůže, třebaže to dotáhl až do televize a může propadnout hvězdnému sebeklamu.

Jenže celé to vyjde asi milionkrát levněji než Tvoje tvář má známý hlas. A o to šlo.