Babi, vytáhni šuplíky
Šimon Hrubec, nejlepší hráč play off extraligy, a jeho NEJ.
Věděl, že po sedmi letech v třineckém brankovišti slouží poslední sezonu. Vábí ho představa života i hokeje za hranicemi. V lepším světle se Šimon Hrubec zájemcům ze zahraničí nemohl ukázat. Třinci sedmadvacetiletý chlapík vychytal titul a včera si při extraligové slávě Hokejista sezony v brněnském hotelu Holiday Inn převzal Cenu Václava Paciny, kterou MF DNES uděluje nejlepšímu hráči play off.
Jaká NEJ přemýšlivý brankář při cestě za trofejemi zažil?
NEJvětší odměna
Vždycky jsem si přál, až jednou budu mít syna, že ho posadím do poháru a udělám si rodinnou fotku. Syn se narodil před loňským play off, ale možná bylo lepší, že se to povedlo teď. Loni by tam bylo miminko, víc by byla vidět deka než človíček. Teď už tam seděl velký kluk, vedle sebe jsem měl ženu.
NEJmilejší gratulace
Od táty. Nikdy mě nechválil, podle něj se vždy vše dalo udělat líp, což si nesu v sobě. Vychytám nulu, ale vím, že jsem měl pět šest věcí udělat jinak, aby to bylo dokonalé. A kdybych je udělal, stejně si najdu další chyby. Proto mě potěšilo, že mě táta objal a řekl, že je na mě pyšný.
NEJvětší pochyby
Když jsme v semifinálové sérii s Plzní prohrávali 0:2. Ztratili jsme výhodu domácího prostředí, věděli jsme, že nám teče do lodi. Jestli prohrajeme další zápas, nezbudou nám ruce, abychom vodu vyházeli. Semkli jsme se, srovnali sérii na 2:2 a vnitřně jsem cítil, že se něco zlomilo a už si postup nenecháme vzít.
NEJbláznivější moment
Zrovna v Plzni klepu hokejkou o led, abych upozornil beka, že z trestné lavice skáče soupeř. Najednou mi zůstal v ruce jen kus, v půlce se přelomila. Bez hokejky je brankář zranitelný, protože si s ní zavírá prostor mezi betony. Na spoluhráče jsem křičel: „Hokejku!“Umírněně, aby to slyšeli mí beci, ale ne soupeř. Martin Gernát mi dal svoji a já s ní dokonce vyjel pro nahozený puk za bránu. V zámoří mají pořad, něco jako Show Jana Krause, a ukazují kuriózní hokejové momenty. Najednou koukám, že tam mají můj záběr. Moje zlomená hokejka obletěla svět.
NEJbolavější střela
Ve finále jsem to od Vlacha dostal na klíční kost, možná ještě teď tam mám modřinu. Je to takové hluché místo pod maskou. Ale střel, co vás bolí a máte z nich modřinu, jsou za sezonu stovky. Stane se to na zápase i na tréninku a většinou ji na mně objeví žena. Už moc nevnímám, že občas přijdu domů jako dalmatin.
NEJtěžší soupeř
Ani to nebylo v play off. Čistě hokejově je můj nejneoblíbenější soupeř Michal Vondrka. Když na mě jede, vím, že by bylo lepší vysadit bránu. Jel by se nájezd, který by odchytal někdo jiný a pak bych si tam stoupl zase já. On je člověk, který ví, co má udělat, a udělá to. Je ohromně chytrý a chladnokrevný.
NEJvětší vzpruha
Od rodiny. Bráchové mě ohromně podporují. Babička s dědou mají tolik rituálů, že před mým zápasem nemají čas na nic jiného. Nikdy jsem neslyšel, že by někdo v celém baráku vytahoval šuplíky pro štěstí. Strašnou radost mi dělají lidi, kteří mi píšou před zápasy. Jsem zvyklý, že mi přijdou zprávy od mamky, babičky a manželky. Po zápase píšou zase, přidají se i další, protože někteří mě předtím nechtějí „obtěžovat“. Teta napíše. Ozve se i táta, pošle smajlíka, který zápas vystihne.
NEJinspirativnější citát
Sice je z basketbalu, ale je to skvělá knížka o trénování kolektivního
Vždycky jsem si přál, až jednou budu mít syna, že ho posadím do poháru a udělám si rodinnou fotku.
sportu, kterou napsal Phil Jackson. Dal jsem si ten citát před finále i na Instagram: „Silou každého týmu je jednotlivec. A silou každého jednotlivce je tým.“Myslím, že v tomhle duchu se i finále neslo.
NEJemotivnější slova
Když jsme si po finále podávali ruce, jeden hráč Liberce mi řekl, že ho mrzí, jak jsem se zachoval, když mě (ve 4. zápase) zfaulovali v brankovišti. Dodneška mám čisté svědomí, dva dny jsem chodil na rehabilitace s krkem, útočník mě prostě smetl. Neuznali jim gól, v okamžiku, kdy mám být připravený na střelu, mi pootočil hlavu. Nevím, jaký záběr měl Liberec na danou situaci, ale pohled toho hráče mě mrzel. Na druhou stranu si uvědomuju, že to bylo čerstvě po porážce ve finále, kde jsou emoce a naštvání.
NEJobětavější spoluhráč
David Musil a Tomáš Marcinko. Ti borci padnou do každé střely, možná by jim někdo měl započítat zákroky, a kdo ví, jestli by se v brankářských statistikách nedostali nahoru.
NEJvětší sen
Mistrovství světa a smlouva v Rusku. Vím, že to jsou krátkodobá přání, ale já si žádná vzdálená nedávám. Četl jsem, že japonští mistři říkali, že nemůžete mířit na cíl, který nevidíte. A toho se držím.